Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

„Kde se rodí politika?“, tato otázka byla současně názvem 42. sympozia Opus bonum, které se konalo 20. září 2014 v Benediktinském arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově. Následující příspěvek odpovídá na položenou otázku, ale nejen na ni.

Potřebujeme vizi? Už na první pohled je samozřejmě lépe všem, kdo sdílejí elektrizující vidinu naplňující odhodláním. My, Evropané, jsme podědili nadějný výhled do budoucnosti po židovském a křesťanském chápání života jako cesty k vykoupení. Od osvícenství však v naší kultuře hrají velkou roli dynamické představy, podle nichž Člověk – bůh, všemocný skrze rozum a vědu – uspokojivě vyřeší své problémy sám, a to systematicky. Dokonce i smrt prý bude jednou z lidského dohledu odsunuta za obzor možná staletí.

Říci, že jsou u nás politické strany neoblíbené, je eufemismus. Postoje k nim kolísají mezi krajnostmi: lhostejnost, opovržení, nenávist. Jisté oblíbenosti dosahují pouze někteří straníci, kteří se umí zatvářit nestranicky. Důvody, proč jsou na tom strany tak bídně, by vyžadovaly důkladnou analýzu. Zdá se, že k významným momentům patří prostá skutečnost, že se po revoluci před čtvrtstoletím neetablovaly ve své původní síle, tj. získaly málo členů.

Slovo anotace, uvedené v názvu tohoto textu, nebylo zvoleno náhodně. Nejedná se ani o „book-review“, ani o „review-article“. Nabízí čtenáři pouze stručný pokus o uvedení myšlenek zajímavého autora do našeho myšlenkového kontextu a své zamyšlení se nad nimi. Už jejich výběr je výrazem mého postoje, to není možné zakrývat.

Motto:

„Všichni už jsou ve Varech, flákaj se tam po barech.“

V sobotu 19. července 2014 zahynul při nehodě během závodů v letecké akrobacii v Kroměříži náš spolupracovník a kamarád Ondřej Ryčl. Bylo mu padesát jedna let. Ondřej byl nejenom úspěšným podnikatelem (firmy AMOS a posléze AMOS CZ), ale také aktivním a všestranným člověkem, lyžařským instruktorem, vodákem, motorkářem, letcem a posléze leteckým akrobatem… Ve veřejné sféře proslul svými četnými dobročinnými aktivitami.

Význam revue pro kulturu a život, svými zakladateli nazvané příznačně Řád, a význam okruhu jejích redaktorů pro intelektuální život třicátých let není dosud dostatečně zhodnocen. Totéž se dá říci o osobnosti PhDr. Jana Hertla, historika, sociologa a vědeckého redaktora. Hertlovo dílo nikdo zatím nestudoval do hloubky, resp. je známa spíše jeho práce muzejníka po roce 1945.

Ian Buruma a Avishai Margalit ve svém brilantním eseji Okcidentalismus s podtitulem Západ očima nepřátel zmiňují ruské prostředí v souvislosti se slavjanofily, kteří v předminulém století šířili obraz „organického“ Ruska na rozdíl od obrazu racionalistického a v podstatě bezcharakterního Západu. Slavjanofilové měli ovšem ideové protivníky i ve své zemi, kterým se říkalo zapadnici – k nim bývá řazen i Ivan Sergejevič Turgeněv, i když jeho případ byl složitější, neboť většinu života nepatřil k žádnému z ruských „kroužků“, jak to sám říkával.

Odvíjanie

Záber do divočiny,

fosforeskujúce pne a mušky,

svetielkujúca kvetena na hladine jazera,

obrysy lián, papradí a živý pohyb medzi nimi,

neznáme kraje plné prekvapení,

mäsožravých rastlín, tigrov, hadov,

s nahými bytosťami, práve vyhnanými z raja,

ktorým sa lesknú oči v húštinách

a tak sa boja,

čo bude teraz, o chvíľu a potom,

že mimovoľne, prvý raz v dejinách,

vyceria zúbky.

(…)

Se slovenským básníkem Jurajem Kuniakem (1955) jsem se seznámil loni na podzim. Oba jsme se zúčastnili básnického festivalu Pobocza (Krajnice), který se pravidelně koná v pětitisícovém městečku Wiecbork nedaleko Bydhošti. Při jeho přednesu vlastní básně Lamium album mne zaujala až jakási saint-exupérovská čistota srdce, a to nejen u přednesu, ale také u obsahu čteného textu. Během několika dnů strávených na polském severu jsme se stačili sblížit. Dozvěděl jsem se od něho, že žije na středním Slovensku někde poblíž Banské Bystrice.