Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Nepředvídaný byl výsledek britských voleb a pro celý anglický komentariát, až na jednu výjimku z Tele­graphu, šokující vítězství nepopulárního britského premiéra a jeho konzervativní strany nad neméně nepopulárním Edem Milibandem, vůdcem socialistické opozice. Pět neděl do voleb totiž všechny voličské průzkumy hlásily vyrovnanou podporu oběma hlavním stranám, nějakých 33–35 %, a neomylní sázkaři jakbysmet. To by ovšem znamenalo pat a menšinovou vládu podporovanou skotskými nacionalisty.

Nedávné parlamentní volby v Británii jsou návratem k tradičnímu britskému vládnímu uspořádání. To je charakteristické tím, že jedna politická strana má většinovou podporu v parlamentu a tvoří na celé volební období jednobarevnou vládu. Proti ní stojí početně slabší opozice, kde dominantní roli hraje opět jedna politická strana. (…)

Možná by se dalo otevřít recenzi drobnou úvahou o žánru. To byla totiž myšlenka, která se mi vracela vlastně celou dobu, kdy jsem knihu četl. Prezident patří k publikacím napsaným novinářem, který si ale dal velkou práci, k publikacím, které se blíží klasické historiografii. Obsahuje dokonce poznámky a stručný soupis literatury; formálně je tedy učiněno zadost určitému kontaktu s odborností. Ale řekl bych nakonec jednoznačně – novinařina, která přerostla do formátu ucelené knihy. I v tom zaslouží Kaiser uznání. O historické dílo se však nejedná, ani v detailu, ani v celku.

Úplně první básně, se kterými jsem se setkala, byly – což asi není překvapivé – veršovánky pro děti: Pohádky chudé na řádky Karla Šiktance mě provázely dlouho a s radostí jsem je po létech našla v domě prarodičů před tím, než šel na prodej… a zase jsem je pak při stěhování ztratila. Vybavuji si jeden rým: Hádaly se tetky, lakýrnické štětky… (nebo nějak tak). I Hrubínovy verše pro děti mi byly velmi milé. Ale už někdy v předškolním věku moje náklonnost k tomuto druhu knížek na dlouho úplně pohasla.

Záblatí

Domu je tři sta let pryč

a lesům okolo věčnost, večer co večer

tu o ní vyprávěly morseovkou svatojánské mušky.

Něčí ruka rozvážně rozkrajuje houby,

dřevo v krbu šeptá.

Březová tága začínají ťukat

do červené kulečníkové koule

a posunují ji na západ, za obzor;

jakmile spadne do důlku,

pustí jeleny z výběhu

vítr tam v horách.

Vrazí paroží proti okenním tabulkám.

Na obloze naběhnou žíly

jak na stařecké ruce,

vozka s kapucí zapráská bičem.

Moderní spisovatel bezpochyby patří k veřejné kulturní scéně; občas se z ní ale stahuje, a v řadě případů tak rozhodně, že vzniká zvláštní kategorie zákulisních autorů.

Zaujatý, nadšený a snad také pozorný čtenář by po přečtení esejů Milana Kundery (dál jen MK), vyšlých česky zásluhou nakladatelství Atlantis, neměl jen zůstat v němém obdivu, ale současně by se měl tázat, hledat a snad i nalézat kontexty, jak je to v názvu a duchu tohoto periodika, a připojovat vlastní komentáře. O pár se pokouším v těchto margináliích. (…)

Milan Kundera si zvolil esejistický odstup jako sobě vlastní způsob pohledu a esejistický způsob vyjadřování bohatě využil ve svých románech. Kromě toho publikoval i osobité eseje, jimiž si vykolíkoval své působiště. Zároveň jimi vytkl hranice, jež nehodlal překročit. S Kunderovou esejistikou nás seznámil časopis Host a nakladatelství Atlantis. Nahlížíme jimi do auto­rova osobního mínění, ale nazíráme též na myšlenkovou konstrukci, používanou česko-francouzským spisovatelem ve složitém světě druhé poloviny minulého století. (…)

Uveřejněno jako úvod k německé Antologii české moderny vydané v nakladatelství Suhrkamp 1991, zde s výslovným autorovým souhlasem vychází poprvé v českém originálu.

© Milan Kundera 1991

V těchto dnech se ve světě mluví o velkém brněnském rodákovi a francouzsky píšícím spisovateli Milanu Kunderovi zase hlavně jako o romanopisci: po třinácti letech vydal totiž opět dílo románového charakteru a slaví s ním neobyčejný úspěch u čtenářů i u kritiků. La fête de l’insignifiance (Slavnost bezvýznamnosti) postupně dobývá jednotlivými překlady do světových jazyků kótu za kótou (Francie, Itálie, v těchto dnech německy mluvící země a další a další).