Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

K církevním dějinám patří bezpochyby také historie křesťanské věrouky. Vznik a dějinné působení symbolů víry, dogmat, věroučných článků, jakož i různých teologických konceptů, teorií a systémů patří do oblasti zájmu nejen teologů, ale též církevních historiků. Oslovili jsme proto několik odborníků, aby se pro časopis Církevní dějiny vyjádřili k pokusu tübingenského teologa Hanse Künga interpretovat tzv. Apoštolské vyznání víry pro současného člověka, jak jej představil ve své knize Krédo z roku 1992.

V minulém čísle Církevních dějin (1/2008) jsme přinesli první část vzpomínek Jana Konzala, biskupa skryté církve v komunistickém Československu. V další části autor vzpomíná na své kněžské působení. (...)

Charta 77 se od počátku snažila být nadkonfesijní, nestranit žádnému svému křídlu, neboť se jednalo o volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry i různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě. V Chartě 77 bylo nepochybně silné ex-komunistické křídlo, které zvláště v počátcích hrálo velmi významnou úlohu.

Úsilí zachytit život historika církevních dějin, a také medievisty, prof. ThDr. Jaroslava Kadlece, zůstává zatím jen v podobě článků a rozhovorů. Podrobnější vylíčení jeho životních osudů zatím chybí. I přes relativně malý časový odstup není v tomto úkolu nic ulehčeno. Celá situace je ztížena i tím, že některé archivní materiály mohou být nepřístupné, případně jsou deponovány na různých místech. Proto jsem se rozhodl tato „bílá místa" zaplnit osobním vyprávěním jediného žijícího příbuzného Jaroslava Kadlece, paní Hany Doležalové, jeho neteře. Z toho, co o sobě prozradil sám J.

Říkají nám, že historie je ohrožena sociálními a politickými vědami, protože sociální vědy splňují potřeby dneška, kdežto historie zaměřuje mysl k nepodstatnému včerejšku. Nemusíme být tak skleslí. Žádný člověk není spokojen, neví-li nic o svém otci nebo matce. A žádná lidská společnost nebude spokojena, nedozví-li se, jak se tu vzala a proč přijala podobu a instituce, které má. Evropská mysl neodbytně vyžaduje perspektivu, kterou může poskytnout jen historie.

Reverend profesor William Owen Chadwick (nar. 20. května 1916) je význačnou postavou nejen jako historik, ale také jako křesťanský badatel. Přinášíme jeho krátký životopis z pera jeho žačky a ukázku z jeho nejznámější knihy The secularisation of the European mind. (...)

Josef Lukl Hromádka (1889-1969) patřil k nejtalentovanějším a současně nejkontroverznějším českým teologům 20. století. Předložený text je překladem z němčiny a dokládá angažovanost této osobnosti i na mezinárodním fóru. (...)

Druhé valné shromáždění Světové rady církví (SRC), které se konalo v srpnu 1954 v Evanstonu ve Spojených státech amerických, nepatří k nejznámějším událostem mezinárodní ekumeny. Z teologického hlediska se ovšem vyznačuje dvěma skutečnostmi. Za prvé se zasedání zúčastnil značný počet církví z Asie, čímž SRC přestala být uskupením dominovaným církvemi z Evropy a Severní Ameriky. Tento vývoj souvisel s procesem dekolonizace asijského kontinentu po druhé světové válce, kdy vznikla jak řada nezávislých států z politického hlediska, tak řada nezávislých církví z pohledu ekumenického.

Vztahy mezi Církví československou husitskou (CČS(H)) a římskokatolickou církví (ŘKC) mezi válkami byly velmi napjaté. Z obou stran ostře vedená ideová, kulturní i politická argumentace ukazovala, jak bolestivým se schizma stalo. Z katolické strany ilustruje situaci například výrok prof. Václava Olivy z jeho malých církevních dějin, opírající se o autoritu francouzského historika Ernesta Denise: „Církev československá vznikla 8. ledna 1920. Zabrali více katolických kostelů a znásilnili celou řadu katolických kněží.

Od pozdního šestnáctého století do konce století sedmnáctého byl jezuitský vzdělávací systém nejpřísnější a nejefektivnější v Evropě. Jak hrdě napsal jeden starší jezuita v roce 1647, každá jezuitská kolej se stala „Trojským koněm naplněným nebeskými vojáky, z něhož každým rokem vystupují dobyvatelé duší". Autorova přehledová recenze knihy Cesta na Východ je brilantní ukázkou recenzní práce a hlubokého vhledu do tématu jezuitských misií. (...)