Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Záliba v socialistických utopiích a v osobních skandalizacích patří mezi trvalé odkazy české politické tradice, jak se vyvinula zhruba v posledních sto letech. Čerstvě se v předvolebním čase aktivovala třetí relativní stálice: vlastenecká bojovnost. Pojednou nám bylo opět připomínáno, že bychom se měli bránit proti nepřátelům na západě. Podivně staronové myšlení uchvátilo levici i pravici a posléze se k ofenzívnímu výstupu na Říp neochotně přidal i politický střed. Co se vlastně přiho­dilo? Ano, předseda parlamentu se začal bát o naše vítězství z května 1945.

1938

34. Béla Bartók

Houslový koncert č. 2

Z půltuctu děl z Bartókových posledních let je patrně nejpřístupnějším Druhý houslový koncert, sevřená rozsáhlá hudební struktura, která je rovněž úctyhodným mistrovským kusem pro prvotřídního houslistu, plným důmyslně vypočítaných virtuózních efektů. Druhý houslový koncert strhne divákovu pozornost v jednom oblouku od vzpínajícího se, jakoby cikánského úvodního tématu, po vzrušující vyvrcholení finále.

Cyklus úvah pod názvem Česká literární xenofobie vznikl na základě takzvaného "druhého čtení". Jde o soudobé hodnocení, jemuž autor podrobil díla klasických i moderních spisovatelů, se kterými se jako většina čtenářů a diváků poprvé setkal ve školní a studentské knihovně a byl veden k jejich nekritickému uctívání.

Po zmrzlém poli v zvláštním světě ticha

jdou mladí muži, štíhlí, vysocí,

a ačkoli se smějí, neslyšíš je ani dýchat,

ani hlas nepronikne do noci...

Humbert Wolfe: Voják

Mandolíny hra sladká i poučná

Taková nakládačka, jakou jsem popsal v předešlém pokračování, se na počátku let osmdesátých pomalu stávala, jak by se dnes řeklo, standardním jevem. K tomu všemu stojí ještě za zmínku, že z člověka, s nímž jsem se sešel ve vinárně a jenž později nějakým způsobem unikl z místa konfliktu, se po převratu vyklubal agent. Jak bylo všechno zosnováno a co za tím vším bylo, se jednou snad dozvím, ale možná že taky ne.

Lidský úděl

Jedna z možností vymezení kontextu vývoje jakékoliv společnosti je koncept lidského údělu, který je definován postoji lidí k vlastnímu životu a smrti. Koncept lidského údělu je důležitý také proto, že se velmi úzce týká otázky "rozumění (či porozumění)" vlastnímu bytí, tj. našemu místu ve světě, jeho smyslu, směřování, způsobu uspořádání atd. Právě toto rozumění (porozumění) se pak zcela zásadním způsobem podílí na konstituci našeho postoje ke světu i na všech konsekvencích, které z toho plynou.

Jakkoli se již dnes jeví terminologický purismus takřka marným, či přinejmenším naivně idealistickým postojem, je hlavní naděje tohoto materiálu nenormativní: pokusit se na základě tří sociovědních textů glosovat a pevněji klasifikovat hojně užívaný pojem občanská společnost; a tím alespoň částečně překonat terminologické a obsahové zmatení, které jej provází. Obecná politizace probíhající debaty na toto téma tvoří v každém případě pro autora sice nepřehlédnutelný, ale zároveň spíše pobavení budící kolorit.

Staré české přísloví říká: na všem špatném je něco dobrého. Důkazem toho mohou být také výsledky nedávných parlamentních voleb v Maďarsku. Jen v krátkosti si na tomto místě připomeňme, že nejsilnějším uskupením se opět stalo vládní spojenectví Svaz mladých demokratů (Fidesz)/Maďarské demokratické fórum (MDF), které obdrželo 188 mandátů z možných 386. Ani toto vítězství však uskupení vedenému premiérem Orbánem nestačí k sestavení vlády.

Pokud nedávné maďarské parlamentní volby vyvolaly v Čechách zvýšenou pozornost, vděčily za ni především výrokům premiéra Viktora Orbána na adresu Benešových dekretů. Inkriminovaná Orbánova slova sice nelze svalovat pouze na předvolební čas, nicméně nacionalistická rétorika měla být hlavním volebním trumfem jeho strany Fidesz. Avšak maďarské volby mívají - kromě toho, že probíhají v takřka sousední zemi - ještě jeden významný, leč v České republice spolehlivě přehlížený aspekt.

Budou to už páté svobodné volby za posledních dvanáct let. Pro zajímavost dodejme, že je to více, než kolik se konalo voleb za celé dvacetiletí první republiky. Jako tehdy i dnes jde o hodně, přestože předvolební atmosféra je zatím spíše nevzrušivá - pokud samozřejmě odhlédneme od tradičního tvrzení prezidenta republiky, že nebude nutně pověřovat sestavením vlády předsedu nejsilnější strany, degradujícího volební akt na doporučující informaci.