Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Volby do Evropského parlamentu, které se budou konat v červnu 2004 v 25 státech Evropské unie, mají jistě zvláštní politický význam, protože to budou první volby realizované bezprostředně po rozšíření Evropské unie o deset nových členských zemí. Právě pro občany nových členských zemí bude možnost volit své zástupce do Evropského parlamentu jen několik týdnů po vstupu do EU do značné míry symbolickým prvním krokem v praktickém politickém životě uvnitř Evropské unie.

Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová v rozhovoru se Sabinou Slonkovu pro Hospodářské noviny z 25. března 2004 velmi ostře napadla lidi, kteří v České republice vykonávají funkci starostů. Bez uvedení bližších statistických údajů konstatovala, že "pomalu každý starosta se chová jako gubernátor". Ačkoliv připustila, že mezi nimi jsou "i slušní", její slova narazila na tvrdý odpor řady představitelů místní samosprávy.

Muž na vrcholu moci je poměrně rozšířený fenomén, který nikoho příliš nepřekvapí. Mužů, kteří se dostali do čela států, vlád nebo armád, zná historie tisíce. U žen je to ale jinak. Do čela států, vlád nebo dokonce armád se dostalo v historii jen velmi málo žen. Příběhy takových žen nepřestávají vzrušovat nejen jejich životopisce, ale také širokou veřejnost. Jednou z těchto mimořádných žen byla britská premiérka Margaret Thatcherová.

Karel Kříž v roce 1984 dokončil studia na Vysoké škole ekonomické v Praze a do roku 1990 pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV. V letech 1990-1996 byl ekonomickým komentátorem Lidových novin a později zástupcem šéfredaktora. Poté působil dva roky jako poradce předsedy Fondu národního majetku. Nyní je spolumajitelem firmy zabývající se restrukturalizací podniků.

Nemá valného smyslu na stránkách této revue argumentovat o nesmyslnosti registračních pokladen, o jejichž zavedení se již opět jedná v parlamentu. To by bylo jistě nošením dříví do lesa. Nicméně stojí za to si připomenout, proč sociální demokracie tento evidentně špatný nápad tak vehementně prosazuje a proč je společností většinově akceptován.

V České republice propukne čas od času diskuse o potřebě zavést přímou volbu prezidenta. Přes všechny pádné argumenty proti, na něž zastánci přímé volby zpravidla nedokáží adekvátně reagovat, se "prezidentský diskurs" vrací s neodvratností střídání ročních dob.

Jednou z celé řady volebních soutěží, které se měly konat v Evropě v roce 2004, byly i prezidentské volby v Makedonii, jelikož v polovině prosince měl vypršet pětiletý mandát dosavadního prezidenta Borise Trajkovského. Vzhledem k jeho úmrtí při letecké havárii (zahynul 26. února, když se cestou na ekonomickou konferenci v Mostaru ve velmi špatném počasí v horách asi patnáct kilometrů před místem přistání zřítilo jeho letadlo) se ale prezidentské volby konaly již v dubnu.

8. července se úřadu ujme nový rakouský prezident Heinz Fischer. Stane se tak po dlouhých 18 letech prezidentem, který kandidoval za Sociálně demokratickou stranu Rakouska (SPÖ). Kurt Wald­heim, který zastával úřad v letech 1986-1992, i Thomas Klestil (1992-2004) byli nominováni Rakouskou lidovou stranou (ÖVP). V roce 1998 sice Klestil již kandidoval jako nestraník, ale SPÖ nenominovala do voleb oficiálního protikandidáta. Vítězství sociálnědemokratického kandidáta na prezidentský úřad ovšem není v dějinách poválečného Rakouska ničím novým.

Vstoupili jsme do nové éry, do nové války; nepřítel nemá v tomto případě žádné územní požadavky, nesnaží se vyjednávat, ale zabíjí podle nahodilého výběru. Pro islámský terorismus, ať se už odvolává na Al-Kajdu nebo jinou skupinu, jsou příznačné tyto skutečnosti: pohrdání osobou člověka, odmítání civilizovaných hodnot a fascinace smrtí. Čím se dá něco takového vysvětlit? Čím je něco takového živeno? Francouzský odborník na politické konflikty Gérard Chaliand se ve své dlouhé kariéře setkal s různými gerilovými bojovníky a pohyboval se v různých krizových oblastech.

Lidé bez hlubších znalostí historie (a takových je v populaci přirozeně většina) mají sklon si myslet, že sociální stát je poměrně novou myšlenkou, která byla v širším měřítku realizována teprve po druhé světové válce. Tito lidé se mýlí. Vezměme si následující citát, který popisuje krizi sociálního státu v pokročilém stadiu: