Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Per Ahlmark (nar. 1939), švédský spisovatel, bývalý předseda Švédské liberální strany a švédský vicepremiér. Článek je redakčně krácenou a upravenou verzí proslovu, který měl autor na výročním zasedání Amerického židovského výboru 5. května 2004 ve Washingtonu.

V evropských volbách se nám objevilo heslo "proevropská pravicová alternativa". Bohužel jsem nezaznamenal, že by se někdo pokusil toto zajímavé slovní spojení rozebrat. Zdá se totiž, že odpovědi na otázky, skryté v tomto sousloví, mohou být pomocí pro formulování české pravicové politiky vůči Evropské unii. Podle mého soudu je postava "proevropského pravičáka" pouze z říše pohádek. Argumenty snesu dále a přivítám, pokud budou diskutovány a oponovány z obou stran - pravičáků "proevropských" i "realistických".

Socialistická pyramida evropských struktur

Zdá se, jako by se od posledního čísla Revue Politika změnil celý český politický svět. Vezměme to postupně: volby do Evropského parlamentu, pád Špidlovy vlády, instalace Grossovy vlády, rozpory v táboře stran nezávislých, příprava na krajské a senátní volby. Jak se česká politika skutečně změnila?

Pád vlády

Kritické volby

Brněnské Hlavní nádraží lze popsat se zlomyslným gustem. Centrální budova ještě v 19. století představovala slušný maloměstský standard, ale 20. století ji připravilo o jednu ze dvou věží. Zbytek zkázy dokonala přístavba betonové bedny pro informační kanceláře. Dnes jsou to komerční prostory, za nimiž zničehonic ze zdi vyrážejí zbytky c.k. štukového dekoru. Chudobný chaos naráží do funkcionalistické budovy pošty a pokračuje nepoužívanými skladišti a rampami, jež celkem logicky ústí v rozsáhlé orientální tržiště. Potud pohled na průčelí.

Novopečený ministr obrany Karel Kühnl v době sestavování vlády mluvil o tom, že programové prohlášení vlády bude méně deklaratorní a více věcné, s konkrétními požadavky a termíny. Nic takového se nestalo. Obsáhlé memorandum, místy zabíhající až k nesrozumitelnosti, nezabránilo nakonec ani jemu, ani ostatním sto vládním poslancům, aby pro něj zvedli ruku. I když pochopitelně leccos padá na vrub vládních stylistů, ne vše lze vysvětlit pouze jejich prací. Mnohé věci jsou předkládány nesrozumitelně či zastřeně.

Diskuse o éře prezidenta Reagana, znovu obnovené v médiích po jeho úmrtí, se zřejmě povedou do nekonečna. Byl Ronald Reagan skutečně vizionářem, jehož politika konfrontace se Sovětským svazem vedla k rozbití sovětského impéria, jak tvrdí jeho stoupenci, a nebo to byla čirá náhoda, že se muž s průměrným vzděláním stal prezidentem Spojených států v době, kdy se Sovětský svaz rozpadl pro svoji slabost, jak tvrdí Reaganovi nepřátelé?

Izraelský premiér Ariel Šaron nabídl 18. července 2004 všem „Židům ve Francii" přestěhování do Izraele a zdůraznil, že „tak musejí učinit neodkladně, neboť se ve Francii rozpoutala vlna antisemitismu". Šaron se mýlí; avšak v žádném případě ne proto, že ho zneklidňuje vzestup antisemitismu ve Francii, ale proto, že ho vysvětluje příliš jednostranně a připisuje mu ještě větší význam. Předestírá námitky proti jedné desetině obyvatel Francie, která pochází z oblasti Maghrebu.

V úvodní části volebního programu, s nímž ODS v roce 1992 vyhrála volby, bylo tehdy mimo jiné deklarováno úsilí „o záchranu a obnovu základních hodnot evropské křesťanské civilizace", což bylo voliči správně pochopeno jako jasná přihláška k Západu. Nevzpomínám si, že by se někdo nad touto formulací pozastavoval, nebo že by jí snad nerozuměl. Dnes jsme o dvanáct let starší, rozšíření Evropské unie na východ máme za sebou a můžeme jen žasnout, jak se tentýž Západ zdráhá přiznat ke svým hodnotovým souřadnicím, ke křesťanské civilizaci v preambuli Ústavní smlouvy EU.

Prezidentské volby ve Spojených státech mohou dopadnout tak i onak. A právě tou otevřeností výsledku by se leckdo z nás mohl cítit poněkud zaskočen. Veškeré informace, kterými nás po měsíce krmily sdělovací prostředky, totiž nenechávají místo pro pochybnosti. Klesající popularita prezidenta Bushe už dávno měla prorazit nulový bod a jít do mínusu. Komentáře domácích a evropských pozorovatelů nenechávají na Bushovi zbla dobrého: zvoral, na co sáhnul, jak v ekonomice, tak v mezinárodních vztazích, o válce v Iráku nemluvě. Evropské maminky straší svá nezbedná dítka hloupým a zlým Bushem.