Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Dosavadní diskuse o otázce a platnosti tzv. Pečinkova paradigmatu nastolila řadu otázek, které se dají v podstatě shrnout do několika základních bodů. Je vůbec možné proti vizi sociálního státu, respektive klientského socialismu postavit takovou vizi, díky níž by mohla opět uchopit moc pravice? Je vůbec možné překonat dlouhodobý návyk na poskytovaný sociální transfer? Je možné za něj hmatatelně nabídnout něco jiného? Navíc nabídnout takovýto produkt natolik srozumitelně a jasně, aby dokázal přitáhnout ve volbách pozornost a hlasy i těch voličů, kteří jsou závislí na dávkách?

Vstup do Evropské unie jsme náležitě oslavili a možná byla překonána i kocovina druhého dne. V Evropské unii je prakticky sjednoceno území, které kulturně a historicky patří k evropskému civilizačnímu okruhu. Švýcarsko a Norsko jsou mimo Unii jen formálně a pohlcení balkánských zemí je jen otázkou času. V této etapě není od věci udělat stručnou inventuru problémů, se kterými se evropská integrace nyní bude potýkat a které se nenechají odbýt tvrzením, že překážky jsou zde od toho, aby se překonávaly. Období, které na Evropskou unii čeká, bude mimořádně složité.

Proces projednávání a následně přijímání návrhu evropské ústavní smlouvy je přirozeně v centru pozornosti všech, kdo sledují evropský integrační proces, a také těch, kdo se pouze zajímají o následky vstupu ČR do EU. Odborné články a komentáře se zabývají mandátem Konventu o budoucnosti EU k projednávání ústavního dokumentu, průběhem zasedání konventu a také analyzují text ústavní smlouvy. Co se však kupodivu předmětem zamyšlení doposud nestalo, nebo alespoň v omezené míře, je samotné rozhodnutí změnit mechanismus revize smluv.

Atentáty, které provedli příslušníci sítě Al-Kajda dne 11. března 2004 v Madridu, představovaly co do počtu obětí doposud nejzávažnější úder islámského terorismu na území členských států Evropské unie. Jedno ze specifik útoku spočívalo i v kalkulu pachatelů ovlivnit výsledek voleb ve Španělsku, čehož se jim podařilo dosáhnout.

Rozumová síla liberalismu, jeho politická důležitost, jeho hospodářská efektivnost i jeho historický význam jsou dostatečně známy. Z toho, že je mezi intelektuály tak málo oblíben, můžeme být proto poněkud rozladěni. Touto otázkou se zabývala řada autorů a přinesla také rozdílné odpovědi.

V prvním letošním čísle Revue Politika se Pavel Švanda v článku „Historie - učitelka života v důchodu" zamýšlí nad úpadkovým stavem současné výuky dějepisu na základním a středním stupni škol a poměrně trefně poukazuje na fakt, že mnohdy se tato výuka redukuje na nácvik povrchních emocionálních reakcí na určité slovní signály.

Pokaždé, když veřejně naplno prohlásím, že socialismus pokládám za perverzní ideologii, dopadne to poněkud špatně. Dost bláznivé je, že se nerozčílí jen socialisté, dokonce také liberálové a křesťanští demokraté dávají společně najevo, že jsou šokováni. Tak hluboko vězí v každém z nás představa, že socialismus je totéž co spravedlnost, dobročinnost, lidumilnost a blahobyt.

S velkým zaujetím jsem si přečetl články Bohumila Pečinky a Michala Tošovského v minulých číslech Revue Politika, které velmi trefně popisují vznik nové společenské smlouvy mezi voličstvem a vítězi voleb 2002. Tento zajímavý jev nazývají klientský socialismus a v něm zavedené vztahy označují jako „Pečinkovo paradigma". Zároveň si oba autoři kladou základní otázku, jak by měla současná pravice toto paradigma překonat.

V posledních třech letech došlo v politicko-bezpečnostní a strategické situaci České republiky k celé řadě posunů, které budeme muset brát v úvahu při definování i provádění naší zahraničně-bezpečnostní politiky. Pokusme se některé z nich popsat a analyzovat.

Duben, v pozapomenutém žargonu bývalého komunistického režimu měsíc bezpečnosti, provázelo na sousedním Slovensku nejenom začínající jaro, ale i několik ostře sledovaných politických událostí. S bezpečností sice souvisela pouze první z nich - oficiální vstup Slovenska do NATO - nicméně také u dalších bylo možné (alespoň z komentářů některých zahraničních médií) nabýt dojmu, že ohrožena může být nejenom slovenská národní bezpečnost.