Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Článek Jaroslava Zvěřiny s titulkem Feminismus (Revue Politika 1/2004) by si zasloužil komentář za každým odstavcem. Bylo by to ale zbytečné. Autor dal svůj názor jasně najevo a čtenář by se nudil. Připojím tedy jen několik poznámek.

Ministr kultury zahajuje výstavu obrazů Františka Ringo Čecha, křtí knihu Ladislava Štaidla a zve k nám Alexandrovův soubor. Otázky z televizní soutěže typu "kultura za dvě stě" zní: co je to malíře, co je to za spisovatele, co je to za těleso? Nám však schází otázka, jak říkal Jan Werich, za deset tisíc dolarů. A sice kruciální otázka: k čemu nám vlastně v České republice kultura vůbec je? A to se asi od ministra této vlády už nedozvíme. Odpověď však nenajdeme ani na úrovni politického systému.

V létě minulého roku francouzskou Socialistickou stranu nemile zasáhl odchod jejího oficiálního odborníka na Střední východ Pascala Bonifaceho. Ten na sebe před volbami v roce 2002 upozornil prohlášením, kterému se dostalo velké publicity a ve kterém socialistům doporučoval, aby rozhodněji podporovali palestinskou věc. Jako zásadní argument memorandum uvádělo demografický faktor: populace muslimského původu je ve Francii zhruba desetkrát větší než židovská komunita, podpora palestinské věci by tudíž přinesla více hlasů a nebyla by tak ztrátová jako solidarita s Izraelem.

Největší hrozby pro světový pořádek přicházejí ze strany slabých, zhroucených nebo kolabujících států. Zjistit, jak tyto státy upevnit - a zajistit potřebnou domácí politickou podporu - bude rozhodujícím problémem Ameriky v následujícím století. Známý americký politolog navrhuje, aby Spojené státy zřídily stálý úřad pro budování národů.

„Nemyslím si, že by naše jednotky měly být využívány k tomu, čemu se říká budování národů. Jsem přesvědčen, že naše jednotky by měly být využívány k boji a dosahování vítězství ve válečných konfliktech." (George W. Bush, 11. října 2000)

S velkým pobavením jsem si přečetl titulek článku Michala Tošovského s názvem "Jak ukončit Pečinkovo paradigma" (Revue Politika 1/2004), reagující na můj článek "Nová společenská smlouva" (Revue Politika 11-12/2003). Pokoušel jsem se v něm popsat obrysy voličské koalice, která zvítězila v parlamentních volbách v létě 2002, a naznačit, jaké motivy vedly k příklonu podstatné části středních vrstev k ČSSD.

David J. Levy, který zemřel ve věku 56 let, byl geniální a mnohotvářný člověk, jenž se vymykal svému okolí. Žil a působil jako univerzitní sociolog, avšak zároveň bezostyšně zavrhoval levičácká dogmata, jež jsou v jeho oboru předkládána jako skutečnost. Psal grandiózní verše ve stylu W. E. Henleyho, prosazoval středoevropské konzervativní myslitele, jakými byli Eric Voegelin a Arnold Gehlen, a velkou část svého života strávil hojným navštěvováním východoevropských disidentů a podporou jejich podzemních struktur.

Poslanecká sněmovna definitivně schválila novelu zákona o zemědělství. V tomto zákoně jsou nyní dvě podmínky, které našim občanům brání v obhospodařování zemědělské půdy - podmínky bezúhonnosti a odbornosti. Bez jejich splnění nesmí nikdo podnikat na zemědělské půdě za účelem dosahování zisku. Smí si pouze vyrábět potraviny sám pro sebe, ale nesmí je prodávat, aby si tak obstarával finanční prostředky pro zajištění svých základních životních potřeb.

Zpočátku to vypadalo jako nový důkaz Špidlovy snahy usmiřovat neusmiřitelné. Zdálo se, že se nominací Miloše Kužvarta na post člena Komise EU elegantně zbavil vnitrostranického oponenta a částečně umlčel opozici ve vlastní straně. Po Špidlově zhroucení a Kužvartově odstoupení se paradoxně zdá, že se to podařilo až tímto okamžikem. Strana se tváří v tvář kolosálnímu průšvihu dokázala když ne semknout, tak alespoň zklidnit a bez výhrad a navenek jednotně nominovat Pavla Teličku na post eurokomisaře.

V poslední době se lze - ať už letecky nebo jinak - do nepříliš vzdálené ciziny dopravit za babku a mnozí tak činí. Po návratu domů si pak turisté čile vyměňují dojmy o tom, jak to v širém světě chodí. Vyprávění o životě na západě Evropy končí zpravidla u tamější nevídané drahoty. V Paříži vás snídaně pro dva - jakápak vlastně snídaně, hrníček kávy s croissantem - snadno přijde na 600 korun. Nadává nejen český turista, ale také rodilý Francouz u vedlejšího stolku: merde, za tohle nic 120 franků! Zajímavé je, že úřední statistika toto skokové zdražování prakticky nezachycuje.

Vláda České republiky rozhodla dne 17. prosince 2003 o tom, že pro potřeby Vzdušných sil AČR pronajme 14 švédských nadzvukových víceúčelových letadel Saab JAS 39C/D Gripen (dvanáct jednomístných a dva dvoumístné). Na základě vládního rozhodnutí začala se švédskou stranou jednat ministerstva obrany, financí, průmyslu a obchodu a zahraničí. O průběhu těchto jednání by měl ministr obrany Miroslav Kostelka vládě podat informaci do 28. února 2004. Následně by měla být podepsána nájemní smlouva. Operační nasazení při ochraně vzdušného prostoru ČR by mělo začít v polovině roku 2005.