Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Po parlamentných voľbách v roku 2002 bola situácia na slovenskej politickej scéne zaujímavá. Ich výsledky analytikov a pozorovateľov prekvapili. Málokto čakal, že sa pravici podarí v súhrne obdržať toľko hlasov, aby mohla zostaviť vládu bez akejkoľvek formy spolupráce so Smerom Róberta Fica (najneočakávanejším bol pritom úspech Slovenskej demokratickej a kresťanskej únie - SDKÚ, ktorá sa pred voľbami nachádzala, čo sa týka volebných preferencií, dosť nízko).

V českém parlamentu prošel návrh státního rozpočtu, který předpokládá historicky nejnižší podíl kapitoly „kultura" od roku 1989. Nový ministr kultury Vítězslav Jandák ale demisi nenabídl. Naopak v médiích tvrdí, že kultura vlastně dostává více. Má smysl veřejná debata, když tyto výroky nikomu nepřipadají ani nemravné, a dokonce ani hloupé? Abychom se ale neutopili v ironii a „negativní" kritice, přistupme na srovnání se zahraničím.

Nová politická většina v Poslanecké sněmovně, zvaná „stojedenáctka" a sestávající z poslanců ČSSD a KSČM, posbírala další body. Do druhého čtení se jí totiž podařilo propasírovat návrh zcela nového zákoníku práce. Bez ohledu na to, zda a jaké pozměňovací návrhy budou nakonec přijaty, existuje reálná šance, že navržená úprava projde celým legislativním procesem. Navzdory nesouhlasu Senátu a případnému vetu prezidenta republiky. Máme se tedy radovat, že starý zákoník práce, vzniklý v roce 1966 za éry Antonína Novotného, dodýchal a bude nahrazen novou a moderní normou?

Jedním z hlavních vnitropolitických témat se v ČR v létě 2005 stal policejní zásah proti akci CzechTech, při němž bylo 30. července 2005 zraněno několik desítek lidí. Kritici zásahu jej označovali za neadekvátní a brutální. Bezpečnostní složky a jejich reprezentanti, zvláště pak ministr vnitra František Bublan, naopak hájili policejní postup (až na údajně ojedinělé násilné excesy) a dokonce hodlají zpřísnit legislativu v oblasti pořádání podobných akcí, přičemž se odvolávají na zahraniční zkušenosti.

Co je to free-tekno?

Dnešní svět je značně odlišný od světa, který existoval před třiceti lety. Určujícím rysem tehdejšího obrazu byl kontrast mezi téměř univerzální prosperitou prvního světa, ekonomickou stagnací a fádní totalitou druhého světa a zdánlivě bezvýchodnou situací světa třetího. Dnes je toto znepokojivé, nicméně poměrně jednoduché trojčlenné rozdělení vystřídáno obrazem mnohem složitějším. Jeho nejnápadnějším rysem je fakt, že v každé ze tří dřívějších kategorií se začínají rýsovat noví vítězové a noví poražení.

Současný Irák je obrazem státu, který se nachází uprostřed tranzitivního období od totalitního režimu k režimu jinému. Skeptikové (či realisté) hovoří o tom, že výsledný režim zdaleka nemusí být demokratický. Nedávno se k nim připojil i americký politolog a poradce šéfa Prozatímní koaliční správy v Iráku Larry Diamond svojí knihou Promarněné vítězství (Squandered Victory). Situaci vysoce komplikuje řada faktorů, od společenské heterogenity na mnoha úrovních, přes nedůvěru k "importovaným idejím" demokracie, až po nespokojenost s tím, jak reálně probíhá "obnova".

Irák se měl stát sekulární demokratickou federací, vzorem pro celý region. Po volbách však parlament ovládla koalice islamistických šíitských stran pod vlivem ajatolláha Sistáního. 23. srpna ústavní komise po kompromisu mezi šíity a Kurdy předložila parlamentu návrh ústavy, ve které je islám označen za oficiální náboženství a islámské instituce získávají ústavní roli. Ústava otevírá dveře islámskému právu šarí'a. V USA se píše o Bushově islámské republice a ozývají se varovné hlasy z řad ženských a křesťanských organizací.

Následující text je úryvkem z připravované knihy Petra Havlíka a Bohumila Pečinky s názvem Politika z obou stran, která vyjde v polovině října. Tuto část jsme vybrali z kapitoly "Politický polosvět", kde autoři hovoří o "neviditelných zájmech" lidí pohybujících se v okolí české politiky.

Volby, které proběhnou v červnu 2006, odpoví na otázku, zda stále platí tzv. "Pečinkovo paradigma", formulované v Revue Politika 11-12/2003. Pokud voliči potvrdí v pozici ČSSD (a je téměř jedno s jakými souputníky, dokonce je i jedno, zda by první na pásce byla ČSSD nebo KSČM, podstatný je společný zisk 101 a více mandátů), pak se definitivně potvrdí, že nadpoloviční většina obyvatel české kotliny a moravských úvalů i nadále preferuje ne úplně svobodné žití na dluh, pod paternalistickým dohledem státu a bez ohledu na budoucí následky.

Po vstupu České republiky do Evropské unie se „evropská politika" dostala do každodenní pozornosti všech médií. Témata se rychle mění - od potíží s olomouckými syrečky, přes balené pečivo a zavírání cukrovarů, až k úsměvným návrhům Komise stavících se proti tloustnutí občanů Unie. Pokud se již objeví pozitivní hodnocení EU, jedná se zpravidla o nepodložené rétorické výstřelky vládní koalice.