Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

V Čínské republice (dále Tchaj-wan) se 20. března 2004 uskutečnily třetí přímé a svobodné volby prezidenta a viceprezidenta republiky. Ostrovní stát se po dlouhém období autoritářské vlády Kuomintagu (KMT) vydal v 80. letech na cestu liberalizace. Ukončení čtyřicet let trvajícího výjimečného stavu v roce 1987 i „období mobilizace k potlačení komunistického povstání" o čtyři roky později vedly k prvním plně svobodným volbám do dvou legislativních orgánů: Národního shromáždění (1991) a Legislativního dvora (1992). Demokratizace přinesla změny ústavy platné od roku 1947, mj.

Zákon učinil z Edvarda Beneše zasloužilého politika, tedy státní instituci. Škoda. Původně to byl bezpochyby zajímavý muž. Nesl první polovinou 20. století břemeno češství vítězného i poraženého, pyšného i poníženého. Byl přesvědčeným socialistou v době, kdy se zdálo, že maximálně postátněná demokracie je budoucností lidstva, a zůstal jím zřejmě i ve chvílích, kdy i v Praze vycházelo najevo, co je zač ten systém „bez pověr a bez iluzí". Zažil nejméně dvě příležitosti k velkým oslavám, ale spontánní radost nad sklenkou se k němu příliš nehodí.

Švédský ministerský předseda Göran Persson a jeho německý kolega, kancléř Gerhard Schröder, kritizovali východoevropské země přistupující k Evropské unii za nízké přímé daně. V podtextu zazněla výhrůžka, že v případě „daňového dumpingu", jak bývá daňová konkurence občas nazývána, by si provinilci nemuseli sáhnout do rohu hojnosti, který je přichystán pro ekonomicky slabší členy v rámci nejrůznějších podpůrných fondů.

Zabitím vůdce Hamasu Ahmeda Jasína Izrael znovu pořádně naštval Evropu. Jasín sice neskrýval, že palestinským dětem dává do školní tašky místo svačiny výbušninu, která spolu s nimi zabije i jejich izraelské vrstevníky, ale jinak zůstával nadějným kandidátem na Nobelovu cenu míru, kterýžto mír Izrael nyní zmařil. Izrael není zdaleka sám, kdo cíleně zabíjí usvědčené vrahy.

Kdysi komunistická Čína byla pověstná tím, že vydávala vážná varování na adresu Spojených států kvůli přeletům špionážních letadel čínským vzdušným prostorem. Protože po těchto vážných varováních nenásledovala žádná odveta, slovní spojení typu „175. vážné varování" budilo komický dojem a stalo se symbolem bezradnosti. Evropská komise se nyní dostává do stejně bezradné a žalostné role, když rok co rok vydává vážná varování na adresu vlád porušujících tzv. Pakt stability.

Počátkem roku na Světovém ekonomickém fóru v Davosu doprovázel dvojník Ariela Šarona mávající klackem demonstranta s maskou Donalda Rumsfelda a nadrozměrnou Davidovu hvězdu (s nápisem „Šerif"); oba dva byli následováni zlatým teletem v obrovském provedení. A poslání? Spojené státy otročí Židům/Izraelcům; oba jsou přívrženci mamonu; a oba představují předvoj škodlivého globálního kapitalismu.

Následující článek byl přednesen na konferenci Perspektivy Evropské unie. Evropská lidová strana-Evropští demokraté a aktuální evropské otázky, pořádané CDK 22. 3. v Brně. Otiskujeme jej v návaznosti na dvě nedávné přílohy Revue Politika (11-12/2003, 1/2004) věnované problematice Evropské lidové strany a její frakci EPP-ED. Redakce Revue Politika požádala autora tohoto příspěvku, aby na konferenci blíže vysvětlil vztah ODS k této nejsilnější nelevicové frakci Evropského parlamentu i prosazovaný model jejich budoucí spolupráce.

Dne 25. února 2004 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky 127 hlasy z 186 přítomných poslanců (46 bylo proti) vládní návrh na vyslání českých vojáků do Afghánistánu. Senát tak učinil již 28. ledna 2004 celkem 51 hlasy z 59 přítomných. Část AČR o síle čtrnácti mužů bude působit v misi ISAF v Kábulu a okolí, další část (tvořená 108 muži 601. skupiny speciálních sil z Prostějova) bude na šest měsíců nasazena do přímého boje proti Al-Kajdě a Talibanu v rámci operace Trvalá svoboda na jihu země.

Pavel Kosatík, Ferdinand Peroutka, život v novinách (1895-1938), Paseka 2003, 320 s.

Nedávno jsem na pultech knihkupectví uviděl knihu, jejíž název mě nejen zaujal, ale nad nímž jsem se i zaradoval. Slovník floskulí s poněkud dlouhým a komplikovaným podtitulem Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: klišé, slogany, hantýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy (Academia, Praha 2003) ve mně vyvolal očekávání, že mi jeho autor Vladimír Just promluví z duše otrávené dennodenním veřejným przněním českého jazyka.