Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Médii popotahovaný a vláčený premiér a statutární místopředseda ČSSD Stanislav Gross se účelově na radu svých poradců rozhodl, že z České republiky vytvoří stát podle receptu svého oblíbeného politika Tonyho Blaira a ČSSD přesměruje na „třetí cestu", od levicově orientovaného voliče ke středovému. Představa, že u nás budeme žít jako ve Velké Británii, potěší - až na výjimky - snad každého. Proč ty pochybnosti? Gross totiž není Blair, naše země není Velká Británie a ČSSD není Labour Party.

Od nástupu Václava Klause do funkce prezidenta republiky se jako o jedné z nejdůležitějších událostí personálního charakteru hovořilo o rekonstrukci sedmičlenné bankovní rady ČNB, jejímž pěti členům měl v lednu 2005 vypršet mandát. Většina komentátorů blízkých bývalé hlavě státu hýřila jeremiádami ohledně dalších osudů nejenom bankéřů, ale centrální banky jako takové. Daly by se shrnout v podstatě do dvou témat. Za prvé, Klaus se pomstí za způsob, jakým byla jmenována poslední bankovní rada. Za druhé, bude se snažit okleštit její nezávislost.

Kdysi ve vzdálených šedesátých letech se jeden americký dámský časopis pokusil o biologické vysvětlení poměru sil mezi politickými stranami: „Republikáni spí v oddělených ložnicích - proto je na světě více demokratů." Bylo to samozřejmě vysvětlení žertovné a dnešní fakta svědčí spíše o opaku, leč k překvapení mnohých moderní věda skutečně podává vysvětlení toho, proč náboženská pravice všude ve světě vzkvétá, zatímco světská levice skomírá. Je to v genech. Vědci tvrdí, že genetická informace uchovávaná v DNA predisponuje lidské bytosti k religiozitě.

Na Organizaci Severoatlantické smlouvy (NATO) jsou formálně kladeny vysoké nároky nejenom v rámci soudobého, globálně se projevujícího konfliktu, který je poněkud nepřesně označován jako válka s terorismem, ale i v souvislosti s dalšími hrozbami a krizovými regiony. Ve 21. století se pro tuto organizaci předpokládají operace v nejrůznějších koutech světa, i když její kapacity jsou v současnosti omezené. Přes optimistická prohlášení se potíže Aliance projevily i na zasedání ministrů zahraničí všech současných 26 členských zemí, které se konalo 9. prosince 2004 v Bruselu.

V průběhu letošního roku se bude v Evropské unii čile debatovat minimálně o dvou velkých tématech. Na jednacím stole bude nejen evropská ústava, která se v médiích už docela dobře zabydlela, ale i takzvaná finanční perspektiva, o níž se však v tisku a televizi moc nepíše a nemluví. Možná jde v porovnání s ústavou o méně vděčné téma, každopádně opomíjet jej nelze.

Od obsazení školy v severoosetském městě Beslan uplynulo již několik měsíců a téma pomalu opustilo první stránky novin. Nicméně celá tragédie s sebou nese řadu dozvuků a v souvislosti s ní se opět objevuje řada mediálních klišé a stereotypů.

Stereotypy v náhledu na čečenský problém

Přesvědčení, že nedemokratické režimy dávají vzniknout protizápadnímu extremismu a činí své deprimované obyvatele náchylnými k angažovanosti v teroristických skupinách, je principiálním předpokladem projektu demokracie, který zastává názor, že je v naléhavém zájmu Ameriky podporovat demokratické režimy, kdekoliv je to možné. Vzhledem ke svému dopadu na politiku si tento předpoklad zaslouží podrobný rozbor. I když je pravda, že několik autoritářských společností zplodilo protizápadní extremismus, u mnohých dalších k tomu nedošlo.

V 90. letech jsme si prostřednictvím svých politických reprezentací a publicistického servisu vysvětlovali, proč vlastně došlo k pádu komunistické soustavy. Polemika s minulostí povšechně směřovala proti popírání základních lidských práv a politických svobod. Na otázky, proč je třeba dbát o záruky svobody projevu a shromažďování, a proč je třeba trvat na nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, posléze česká pravice i levice odpovídaly především pragmaticky: protože je to výhodné. Neboť politické a ekonomické svobody vedou k hospodářské prosperitě, sytosti a pohodlí.

Hospodaření vlády v roce 2004 skončilo podle lednových zpráv schodkem o 21,5 mld korun nižším, než jak předpokládal původní návrh rozpočtu. Vláda ústy ministra financí Sobotky ihned zdůrazňovala, že na příznivější bilanci veřejných financí se odrazila prováděná reforma. Opozice naproti tomu označuje nižší rozpočtový schodek za trik, který s sebou nenesl potřebné zvyšování úspor a celkové ozdravění veřejných financí, které by se mohlo pozitivně projevit v dlouhodobém horizontu.

Podle očekávání zvítězil v opakovaném druhém kole ukrajinských prezidentských voleb Viktor Juščenko se ziskem 51,99 %. (O vývoji do počátku prosince 2004 viz Revue politika č. 10/2004.) Jeho poražený sok Viktor Janukovyč získal 44,20 % (ani pro jednoho z nich, což ukrajinský volební zákon umožňuje) se pak vyslovila 2,34 %. Juščenkova převaha je tedy ve skutečnosti ještě o něco větší, než by napovídal výsledek něco málo přes padesát procent. Konkrétně zvítězil o 2 267 184 hlasů, tedy skoro o 8 %.