Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Dne 18. dubna 2005 uspořádalo Centrum pro studium demokracie a kultury společně s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR seminář 60 let od konce druhé světové války: konec soužití Čechů a Němců v jednom státě. Cílem semináře bylo doplnit současnou diskusi o vyrovnání se z minulostí fundovaným hlasem historiků držících se stranou emotivních nálad a doplnit jej o hlas části současné politické reprezentace.

V tomto čísle Revue Politika uzavíráme náš čtyřdílný seriál, který neotřelou formou shrnul většinu nejzajímavějších momentů ekonomického a politického sjednocování starého kontinentu. Poslední díl věnujeme událostem první poloviny osmdesátých let, kdy představitelé Evropských společenství usilovně hledali směr další integrace. Kniha Christophera Brookera a Richarda Northa The Great Deception, z níž byly texty do seriálu vybírány, vyjde na podzim tohoto roku v brněnském nakladatelství Barrister & Principal.

To, jak dopadne hodnocení plnění Lisabonské strategie, bylo jasné už v době, kdy José Manuel Barroso sestavoval svůj tým. Nikdo (dokonce už ani bruselští úředníci) nepochyboval o tom, že se Evropská unie USA a Japonsku hospodářsky spíše vzdaluje. V situaci, kdy se řada členských států potýká s neblahým hospodářským vývojem, vysokou nezaměstnaností a neudržitelností „sociálního modelu", musel nový předseda sestavit Komisi, která ve druhé polovině desetiletky bude schopna alespoň částečně nastartovat hospodářský růst.

EU se v minulém roce rozšířila na pětadvacet států a začala řešit otázku, jak bude financovat svou činnost v letech 2007-2013. Evropská unie hospodaří stejně jako státy s ročními rozpočty, ale navíc definuje také sedmileté finanční perspektivy. V rámci rozpočtu EU se v posledních letech přerozděluje zhruba 1 % HDP členských států EU, což představuje cca 100 mld. €.

Po třech měsících vládní krize máme opět vládu. Je ovšem otázkou, zda tento kabinet, který to zřejmě nakonec dotáhne do termínu řádných voleb, je tím pravým, který vyvede republiku z vleklé politické krize.

Jacques Chirac udeřil hřebík na hlavičku: „Zhroucení evropského projektu posílí jen naše nepřátele v anglosaském světě!" Dá se tomu rozumět i opačně: „Oslabení Ameriky je maličkost, která nás, Evropany, vždy potěší."

Nejvyšší soud České republiky zprostil 10. března 2005 viny vydavatele Michala Zítka, který byl v nižších soudních instancích odsouzen za to, že v roce 2000 česky vydal knihu Adolfa Hitlera Mein Kampf. Tento případ po několik let budil značnou mediální pozornost a vyvolal širší společenskou diskusi o rozsahu svobody slova. Rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo v novinových komentářích přijato většinou kladně. Zítko nebyl chápán jako spojenec neonacistů, ale spíše jako člověk, který chtěl vydělat vydáním knihy, která je zbytečně tabuizovaná.

Historie knihy

Kdyby byly země bývalé patnáctičlenné EU přičleněny k USA, všechny kromě Lucemburska by se v žebříčku ekonomické výkonnosti na hlavu zařadily na samý chvost mezi státy jako Kentucky, Montana či Oklahoma, které v obecném povědomí zdaleka nejsou zapsány jako symboly dynamiky a modernosti. Západoevropské země dlouhodobě ustrnuly na 70 % ekonomické úrovně Spojených států amerických a prognózy bohužel nejsou příznivé. Upadá evropská ekonomika, nebo je naopak evropský ekonomický model větším příslibem pro budoucnost než konkurenční model americký?

Vzdělávací politika Evropské unie je jedním z příkladů často velmi specifického (a mnohdy nepředvídatelného) vývoje tohoto subjektu. Je příkladem toho, že instituce ES/EU jsou schopny na velmi malých - snad až nepatrných - legislativních základech stvořit narůstající dílo, jehož rozměry by na počátku jen málokdo odhadoval. Je rovněž příkladem toho, že Evropská unie ve své dnešní podobě rozhodně nehodlá nechat ani jedinou oblast politiky výhradně v kompetencích národních států, že dlouhé prsty bruselských úředníků pomalu, ale neodvratně sahají i do nejvzdálenějších koutů národních politik.

Debata o evropské ústavě se u nás zúžila do dvou poloh. Jedna část debatérů tvrdí, že vlastně o nic podstatného nejde, že se jedná jen o kosmetické úpravy současného stavu, a proto by nic nemělo bránit schválení dokumentu. Druhá část naopak tvrdí, že se jedná o změnu fundamentální, přinášející podstatné zhoršení pozice České republiky a možnosti formulování jejích vlastních východisek z obtížné situace, v níž se dnes Evropa nachází. Ve skutečnosti mají svůj kus pravdy obě strany. A jak si ukážeme, nic dobrého to nevěstí.