Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

V České republice se od roku 1989 objevilo několik pokusů zakázat komunistickou stranu anebo trestněprávně postihovat propagaci komunismu. O této otázce se v českém mediálním a politickém prostředí vedou bouřlivé debaty. Jejich nové kolo rozpoutala iniciativa několika senátorů z Klubu otevřené demokracie v čele s Jaromírem Štětinou (zvolen za Stranu zelených), kteří chtějí novelou trestního zákona výslovně zakázat propagaci komunismu a tím donutit ke změně názvu i Komunistickou stranu Čech a Moravy.

Vývoj snah o zákaz komunismu v ČR

Evropská ústava je v České republice čím dál víc prázdným pojmem. O jejím obsahu se toho obecně moc neví a pokud ano, pak jde zpravidla o mediálně vděčná, z kontextu vytržená klišé, která člověku nedávají dostatek informací pro vytvoření vlastního kvalifikovaného názoru. Revue Politika proto přináší rozhovor s brněnskou politoložkou Markétou Pitrovou, která se tématu evropské ústavy dlouhodobě intenzivně věnuje a jejíž názory jsou podloženy pečlivým a detailním studiem celé problematiky.

Irák má za sebou první svobodné volby po padesáti letech. Na komentáře samotných výsledků, jež Irácká ústřední volební komise oznámila 14 dnů po samotném hlasování, je ještě relativně brzy. Vyjádření k samotnému průběhu a okolnostem voleb se však pohybují od nadšeného optimismu přes opatrnou skepsi až po temné předpovědi irácké povolební budoucnosti.

Euforie volebního „příměří"

Ve francouzské vojenské nemocnici, do níž byl Arafat počátkem listopadu poněkud teatrálně ve spěchu převezen, ho ještě ani nestačili prohlásit za mrtvého a již celá kohorta čelních představitelů mezinárodní politické scény, počínaje jordánským králem Abduláhem a konče francouzským prezidentem Chirakem, začala vyjadřovat své naděje na brzké oživení mírového procesu na Blízkém východě.

Vždy mě udivovalo, s jakou bohorovností a naivitou se lidé domnívají, že lidský druh má moc ovlivňovat běh světa a přírodní evoluci. Snad už od počátku lidské historie se opakuje stejný příběh. Lidé, kteří se cítí tváří v tvář ohromným živelným a neosobním silám přírody a kosmu nejistí, si namlouvají, že našli, osvojili si a zvládli praktiky a technologie, které jim umožní do přírodních dějů podstatněji zasahovat - nebo alespoň že jejich jednání není pro okolní svět tak bezvýznamné, jak ve skutečnosti je.

Čeští liberálové vyhlížejí podstatné politické vítězství, neboť se zdá, že dobové nálady nepřejí levici. Představitelé občanských demokratů deklarují na základě průzkumů veřejného mínění až sytý optimismus. Také unionisté naznačují naději, že by se ještě mohli zachránit na vlnách sympatií, přelévajících se právě k pravici. Ano, pravicové nálady jsou v pohybu. Pragmatičtější sociální demokraté zkoumají cestičky vedoucí blíže k centru. S evakuací krajně levicových poloh zkusmo kalkulují i šikovnější komunisté.

Dá se říct, že nebýt jednoho vašeho redaktora, který si jako zdroj oblíbil výpisy z katastru nemovitostí, nedošlo by dnes ke krizi koaliční důvěry?" zeptal se nedávno redaktor Radiožurnálu jednoho z šéfů MF Dnes. Vyslovil tak jednu tradovanou pověru, že za dnešní vládní nestabilitu mohou novináři, kteří referovali o majetkových poměrech v rodině Stanislava Grosse. To, že staronová vláda pod vedením premiéra Grosse se už po půl roce existence otřásá v základech, není způsobeno jedním skandálem jednoho politika.

Volby do šestého Legislativního dvora na Taiwanu skončily v sobotu 10. prosince 2004 neúspěchem vládní „zelené" koalice. Možnost volit své kandidáty na celostátní úrovni mají obyvatelé ostrova od roku 1991. Tehdy proběhly volby do druhého Národního shromáždění a o rok později do Legislativního dvora. (Jde o orgán srovnatelný s naší poslaneckou sněmovnou, jenž je po reformách z roku 2000 v podstatě jediným legislativním činitelem.) První volby do Národního shromáždění se konaly ještě na pevnině v roce 1947. V následujícím roce byla kuomintangskou (KMT) vládou přijata tzv.

Smrt Jásira Arafata v prosinci loňského roku přinesla Palestincům mnoho nejistých otázek do budoucna. Jednou z nich byl osud důležitých politických funkcí, které Abú Amar či „Ra'ís", jak byl také nazýván, zastával.

První z referend o evropské ústavě ve Španělsku dopadlo dle předpokladů, přestože voliči nepodpořili text z čiré oddanosti k němu. Více než 90 % jich přiznalo, že neví, o čem vlastně je. K urnám přišlo ještě méně občanů než při volbách do Evropského parlamentu.