Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Co říkáte tomu, že letošní Nobelova cena míru byla udělena bývalému viceprezidentovi Spojených států Al Goreovi?

Říjnový neformální summit v Lisabonu přinesl ovoce očekávání, ba možná je i předčil. Potvrdil tak již párkrát prověřenou pravdu, že (nejen) v EU nelze dát na první dojem. Čím neformálnější setkání hlav států a vlád, tím fatálnější rozhodnutí na nich obvykle padají. „Stará dobrá" tradice tančících kongresů Evropy, pravda, posunutá do trochu línější a méně lesklé podoby.

I prezident Václav Klaus se před oním majestátem sklonil. Před majestátem legendy. Před majestátem mýtu. Před majestátem vlastenectvítvorné vzpomínky. Před majestátem sedmdesátého výročí úmrtí prvního československého prezidenta. Týž Václav Klaus, který při příležitosti stopadesátého výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka rozpoutal veřejnou polemiku o struktuře jeho mýtu, o tom, co z jeho odkazu odpovídalo skutečnosti, co bylo uměle budováno a co je prostě a jednoduše pouze produktem nepravdivých vzpomínek na staré lepší časy.

V Evropě propukl nový karikaturní skandál značně připomínající loňskou válku pravověrných proti Dánsku. Tentokrát je na ráně sousední Švédsko. V srpnu provinční deník Nerikes Allehanda otiskl obrázek známého karikaturisty Larse Vilkse, na němž je zobrazen pes s hlavou proroka Mohameda. Několik švédských výtvarných galerií předtím z bezpečnostních důvodů odmítlo obraz vystavovat. Deník však svým gestem dal najevo, že je mu svoboda uměleckého projevu nade vše a že autocenzuru nepřipouští.

Spolu s letošním patnáctiletým výročím od podpisu Maastrichtské smlouvy je vhodné si připomenout jeden z institutů, který tato smlouva přinesla a který sehrál při jejím vyjednávání a ratifikaci tak významnou roli, že o něm někteří mluví jako o „slovu, které zachránilo Maastricht". Mám na mysli tzv. princip subsidiarity, který tato smlouva označila za základní zásadu evropského práva.

Spory, které charakterizovaly vztahy Spojených států a Evropy během irácké krize (2002-2003), a jejich důsledky pro transatlantické vztahy se staly tématem nesčetné řady knih. Hned několik z nich se přitom věnovalo problematice antiamerikanismu v dnešní Evropě. Jednou z nejnovějších je kniha Uncouth Nation: Why Europe dislikes America Andreie S. Markovitse, kterou na počátku roku 2007 vydalo významné univerzitní nakladatelství Princeton University Press.

Polští sociologové konečně přišli na to, že základní politická dělení v Polsku nevyjadřují pouze úzce pojímané zájmy, ale že vyplývají z politických dějin, z minulých konfliktů a různic, jež se postupně objevovaly v sedmdesátých a osmdesátých letech, že se týkají axiologických otázek a že úzce souvisejí s otázkami identity a identifikace. Avšak ve chvíli, kdy měli slavnostně i vědecky potvrzeno, že rozdělení na tábor postsolidaritní a tábor postkomunistický je základním kritériem, které rozhoduje o charakteru polské politiky, přestal být tento poznatek z velké části důležitý.

Palcové titulky novin neustále přinášejí z Iráku špatné zprávy. Počet padlých spojeneckých vojáků i nadále stoupá, údaje o počtu usmrcených iráckých civilistů překonaly i ty nejpesimističtější odhady. Bombové útoky jsou stále častější a ničivější. Každá válka má však kromě poražených i své vítěze. Po čtyřech letech bojů si proto klademe otázku, které státy, instituce, myšlenky či jednotlivci si díky válce polepšily či naopak. Kdo jsou dosavadní vítězové a poražení války v Iráku? Příspěvky vycházejí z ankety, kterou provedl na jaře tohoto roku časopis Foreign Policy.

V minulém vydání Revue Politika jsme otiskli první část rozsáhlé eseje Alaina Besançona věnované knize Martina Malii History's Locomotives, Revolution and the Making of the Modern World. V tomto čísle vám přinášíme její dokončení.

Velká revoluce

Existuje spor ekonomického a ekologického? Mohou regulace ochránit přírodu? Je angažovanost ekologických hnutí v rozhodování samospráv uměřená? Co si pod konceptem "rozumné užívání", respektive "rozumné řízení ekonomických aktivit" představit?