Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Vládní étos

Právě uplynul rok od jmenování první vlády Mirka Topolánka, po níž v lednu 2007 následoval Topolánkův druhý kabinet. Jaký byl mezi nimi základní rozdíl?

Strukturální. První vláda byla jednobarevná menšinová se zastoupením nestraníků, druhá sestava má podobu trojčlenné koalice. Vztahy v dnešní vládě jsou o mnoho složitější, protože zájmy jednotlivých stran jsou odlišné.

Jak se to projevuje při projednávání zákonů?

Opoziční sociální demokracie diskutuje o své nové tváři. Jádrem všeho je ovšem otázka, jaký má být přístup ke komunistické straně. Teprve od toho se odvodí další strategie hlavní levicové politické strany.

Špidlův koncept

Do amerických prezidentských voleb zbývá ještě více než rok, přesto jednotliví kandidáti už teď začínají se svou kampaní. Jisté je, že ať vzejde z pozdějšího klání vítězně kdokoli, pro Spojené státy to bude znamenat velkou změnu. Mnozí správně tuší, že jedním ze stěžejních témat bude kromě fiskální a imigrační otázky americká zahraniční politika, a to především přehodnocení dosavadního intervencionismu a irácké operace.

Žijeme v relativně blahobytné zemi. Zažíváme období slušného ekonomického růstu. Podle mezinárodních standardů jsme plnohodnotným demokratickým státem. Přesto se mnohým čas od času jeví naše současnost jako poněkud neučesaná, nezralá a ne zcela s jistou perspektivou. Podle mého mínění (a nejen mého) k tomu zásadním způsobem přispívá naše dnešní politická elita. Politické vize se minimalizovaly na několik předvolebních hesel, která navíc ztrácejí na svém významu ihned po volbách. Při povolebních kšeftech a vynucených kompromisech se jaksi nehodí.

Pokud by se dala vytipovat oblast státní správy, v níž osmileté vládnutí sociální demokracie zanechalo nejhorší stopy, nepochybně se bude jednat o policii. Po roce působení v čele rezortu ministerstva vnitra se již může nový ministr pochlubit prvními pozitivními výsledky. Spousta sisyfovské práce jej však stále čeká.

V Rusku propukla epidemie oficiálního optimismu. Čím blíže jsou všeobecné prezidentské volby, tím nespoutaněji malují státní úředníci zářnou budoucnost, která Rusko čeká. Prognóza sociálně-ekonomického rozvoje do roku 2020, kterou nedávno zveřejnilo ruské ministerstvo hospodářství, obsahuje údaje tak velkolepé, že se až tají dech. V bujných představách ministerských stratégů v té době bude Rusko jednou z pěti nejbohatších zemí světa, jeho podíl na světovém trhu vyspělých technologií překročí 10 %, hrubý domácí produkt na obyvatele bude kolísat mezi 20-30 tisíci dolary.

Při pohledu na některé novinové stánky, vývěsní cedule obchodů a restaurací, předvolební plakáty nebo kulturní programy by člověk mohl znejistět, zda je opravdu v Izraeli, nebo zda se náhodou neocitl v Moskvě. Azbuka se v Izraeli objevuje tak často, že je na místě dotaz, zda zde ruština není jedním z oficiálních jazyků.

Protekcionismus, silný sociální stát a slabá míra liberalizace trhu se zbožím a službami - tak by se dala v kostce charakterizovat současná Evropa a Evropská unie. Spojené státy jsou představiteli opačného přístupu, který vychází z přes dvě stě let staré ústavy a historické zkušenosti. Američané považují svobodu a ekonomiku volného trhu za svoje priority. Jaká je budoucnost současné Evropy, je otázka, kterou si klade kniha Alberta Alesiny a Francesca Giavazziho Budoucnost Evropy - reforma, nebo úpadek.

Co znamená, hovoříme-li o svobodě, autoritě, rovnosti, demokracii či spravedlnosti? Že se jedná o pojmy (koncepty), které mají co do činění s politikou, případně s fungováním moderního státu, je nasnadě - koneckonců se s nimi každodenně setkáváme v médiích i ve společenském styku. V běžném užívání však přirozeně dochází k jistému vyprázdnění těchto (a řady dalších) pojmů - jednoduše proto, že na jejich hlubší reflexi není čas ani prostor.

V USA bylo náboženství vždy důležitou silou v oblasti politiky, identity a kultury. Náboženství formuje národní charakter, pomáhá americkým idejím na celém světě a ovlivňuje reakce Američanů na události za jejich hranicemi. Vysvětluje jak americké vidění sebe sama jako vyvoleného národa, tak jejich přesvědčení, že mají za povinnost šířit své hodnoty po celém světě. Všichni Američané v to samozřejmě nevěří - a ti, kteří ano, pak právě s tím často hořce nesouhlasí. Dost jich však zastává názor, že tyto ideje mají velký vliv na chování jejich země v zahraničí i doma.