Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Čím jednoznačnější jsou varianty budoucího uspořádání vrcholné ruské politiky, tím nesnadnější je pochopení toho, co se v ní odehrává ve skutečnosti. Nemám na mysli předpověď nějaké neurčitě vzdálené budoucnosti. Je takřka nemožné uhodnout, co můžeme očekávat v horizontu týdnů, natož měsíců - dejme tomu hned po prezidentských volbách 2. března 2008. Prohlášení hlavních aktérů jsou složena z jednoduchých slov, jenže jejich spojení nic nevypovídá o dalším směřování země.

Málokteré z rozhodnutí, jež Evropskou unii v budoucím období čekají, je tak zásadního charakteru, jako to týkající se přijetí Turecka. S touto otázkou je totiž spjata i otázka samotné podstaty evropských integračních procesů, kdy je zapotřebí jasně definovat to, co chápeme pod pojmem Evropské unie, a stanovit záměry stran jejího dalšího směrování. Příznivci posilování federalistických struktur a nadnárodních principů integrace se obávají rozmělnění či pozastavení integračního úsilí právě v důsledku zapojení Turecka do Evropské unie.

Francise Fukuyamu, který se proslavil svou knihou Konec dějin a poslední člověk, podle níž vývoj politických institucí ve světě směřuje nezadržitelně k liberální demokracii a tržní ekonomice, jistě netřeba představovat. Ve své nové knize The Great Disruption, jejíž český překlad Velký rozvrat vydalo loni pražské nakladatelství Academia, klade autor další vzrušující otázku: Podkopává kapitalismus morálku?

Dnes a denně jsme z různých stran informováni o tom, že existují značné rozdíly v odměňování mužů a žen za práci. Na tuto skutečnost upozorňují dlouhé roky feministky a s nimi spříznění politici a političky v rámci moderní „politické korektnosti". Dostupné produkty z dílny různých „gender studies" se většinou spokojí s konstatováním rozdílů mezi příjmy mužů a žen a blíže se o příčiny tohoto jevu nezajímají. Jim je totiž příčina zřejmá: jde o výsledek dlouhodobého utiskování žen ze strany „mužsky" organizované společnosti.

Co vše je možné zahrnout pod pojem „finanční svět", je možná sporné. Určitě to je fungování peněz jako důchodu, jako prostředku směny, jako peněžního kapitálu či různých veřejných a soukromých fondů, snad i jako měřítka cen. V užším pojetí se tímto výrazem rozumí znovurozdělování kupní síly subjektů určité společnosti, ať již jde o veřejnoprávní nebo soukromé subjekty. V každém případě se svět financí dotýká osobních hmotných zájmů každého občana a občané by o něm měli vědět co nejvíce.

Pár slov o penězích

Jestliže demokracie je nejvlídnější formou kolektivistického násilí, co máme rozumět pod pojmem postdemokracie? Evidentně je to cosi, co by demokracii údajně mělo překonat nebo nahradit v její funkci nástroje kolektivního rozhodování, moci a vynucovaných rozhodnutí.

Z pohledu ekonomické analýzy není situace ohledně vstupu České republiky do eurozóny příznivá. Nelze vyloučit, že přijetí eura nebude v nejbližších minimálně deseti letech na pořadu dne.

Hovoří pro to čtyři hlavní důvody:

1. Eurozóna zatím není ekonomicky úspěšným projektem. Růst jejích členů se po jejím startu zpomalil a nedochází v ní k tomu typu konvergence, který by ji posouval směrem k optimální měnové oblasti.

Věta Tomáše G. Masaryka, že "státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily", je dnes často zmiňována. Nemusíme provádět žádný rozsáhlý výzkum - už jen letmý pohled na internet nám ukáže, že snad nenajdeme českého politika, který by v posledních letech alespoň jednou právě tuto větu Masarykovu větu ve svém projevu nezmínil. Politici i mnoho žurnalistů tak činí často s velkou naléhavostí, takže by se na první pohled mohlo zdát, že jsme si všichni vědomi ideálů, z nichž se stát zrodil a jimiž je udržován.

Co podle vás určuje podobu současné žurnalistiky?

Především to, že se výrazně mění paradigma doby. Co se v této souvislosti hlavně změnilo, pokud jde o média, je radikálně odlišný způsob jejich vnímání. Ještě na počátku devadesátých let jsme si hověli pohodlně usazeni v žurnalistice klasického typu: někde se něco událo, v redakcích se o tématu přemýšlelo a diskutovalo a odrazem toho byl psaný text, případně doplněný fotkami. Posledních deset let je ve znamení totální eroze klasické žurnalistiky.

Co je důvodem?

Průběhem osmnáctého kongresu Občanské demokratické strany se v Revue Politika zabýváme na jiném místě (viz Petr Havlík, "Ještě jednou k Žofínu", strana 6). Popišme proto hlubší tendence v politice současné ODS.

Tři období

Nejdříve se podívejme na politický půdorys, v němž se politika ODS odehrává. V poklausovské éře, která začala v prosinci 2002, lze vysledovat tři rozdílná období.