Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

DAVID MARSH je přední britský odborník na evropskou ekonomickou integraci. Pracoval ve Financial Times a Reuters, poté působil v investičním bankovnictví a poradenství. Dnes spolu s kolegy vede poradenskou firmu SCCO a fórum OMFIF. Vydal několik knih: Germany - Rich, Bothered and Divided (1989), The Bundesbank - The Bank that Rules Europe (1992), Germany and Europe - The Crisis of Unity (1994), The Euro - The Politics of the New Global Currency (2010, druhé, rozšířené vydání 2011).

Je velmi zvláštní, že v mnoha intelektuálních prostředích v českých zemích patří ke „špatným mravům", pokud se někdo odváží kritizovat některé aspekty Evropské unie či podobu současného evropského sjednocovacího procesu. Je to o to zajímavější v době, kdy se - bohužel - naplňují některé „euroskeptické" argumenty z minulosti, zejména v oblasti měnové unie. Naopak, případná kritika vyvolává až panickou hrůzu a vede k extrémním pozicím, které znemožňují racionální debatu.

Jak už naznačuje název, je v mé knize Pět osob hledá lásku: láska a náboženství (Cinq personnes en quAmour et religion, Paříž, Éditon de Fallois 2010) řeč o lásce a náboženství.
Do lidských lásek vždy zasahovali bozi. Staří bohové probouzeli v lidech vášně nebo byli nápomocni snoubencům a manželům. Nový, biblický Bůh tím, že lidem uložil Zákon, vstupuje mezi milence jako někdo třetí.
Opěrnými body mi při mém líčení byli Odysseus, David, Tristan, nová Helom s Ovidiem, Euripidem, svatým Augustinem, Wagnerem a s několika dalšími.

Mezi pozoruhodné osobnosti současnosti patří GEORGE PELL, arcibiskup ze Sydney a kardinál římské církve. Pell je ročník 1941, studoval v Austrálii, v Anglii i v Římě, na kněze byl vysvěcen v roce 1966. Ve své církevní ka­riéře postupoval od auxiliárního biskupa v Melbourne přes melbournského arcibiskupa až po současnou vysokou funkci, kterou zastává od roku 2001.

George Grosz (1893-1959) nebyl sympatickým a milým člověkem a popravdě se jím ani nesnažil být. Jeho pohled na lidstvo a jím obývaný svět byl silně negativní. „Lidi jsou svině," napsal o své zkušenosti z doby kolem první světové války. „Povídačky o etice jsou podvod pro hlupáčky. Život nemá žádný jiný smysl než ukájet svůj hlad po potravě a ženách. Duše neexistuje.

Vidím politika i spisovatele Václava Havla především jako nejvýraznějšího představitele konkrétní generační vrstvy české inteligence, dospěvší do specifické společenské situace. Dramatik Havel od šedesátých let minulého století praktikoval absurdními komediemi kritiku konvenčního jazyka a vžitých společenských postojů. A nešlo jen o to, že komunikace mezi lidmi byla zasuta politicky povinnými frázemi.

V listopadu letošního roku oslavil devadesáté narozeniny významný český básník a spisovatel František Listopad. Narodil se v Praze v roce 1921 (rodným jménem Jiří Synek), publikovat začal v roce 1938. Po roce 1941 se podílel na domácím odboji. Po válce spoluzakládal deník Mladá fronta, v němž řídil kulturní rubriku. V téže době studoval na FF UK estetiku a literární vědu. Po únoru 1948 se nevrátil z Francie. V roce 1959 se přestěhoval do Portugalska, kde žije dosud.

Brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury se v rámci jakési série publikací polských autorů rozhodlo vydat výběr textů polského historika Andrzeje Nowaka. Hned na úvod je třeba uvést, že se jedná o nesmírně významný nakladatelský počin, a to přinejmenším ze dvou důvodů. Za prvé, publikace osvětlí českým čtenářům u nás dle mého názoru ne příliš známou podstatu polsko-ruského potýkání, a to z perspektivy nejen čistě historicko-politické, ale také kulturní, osvětové a vzdělávací. Za druhé, kniha umožňuje do jisté míry pochopit specifičnost polské historiografie. (...)

Není ani nesrozumitelné, ani nepochopitelné, že Evropany zajímá islám a zejména jeho radikální projevy na jejich vlastním kontinentě. Situace velkých měst, která postupně mění svou tvář muslimským přílivem, muslimská architektura, možnost aplikace šaríy a její (ne)slučitelnost s demokratickým právním systémem, limity tolerance - to jsou všechno legitimní a navíc zásadní otázky, které si Evropané kladou vzhledem ke svému vlastnímu prostředí, které obývají.

Kůra padá z kmene stromu

Kůra padá z kmene stromu

Pomalu

Řasy v úklonu

Černě oděné pradleny

u břehu čeří vodu

Lehce

šustí suché listí; drolí se

špína

Vítr odnáší prach a zeminu

U kotníků dýchají kořeny

(...)