Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Z našeho prostředí známe knihy o Ježíši, které se pokoušejí zachytit tuto obtížně uchopitelnou osobnost buď z pohledu věřících, většinou teologů - to jsou potom vysoce odborné publikace, studující blízkovýchodní starověk a všelijaké biblicko-teologické souvislosti.

SEN

Milý, drahý pane Holane,
nevíte, jak se mi špatně píše po těch našich krásných schůzkách! Co jsem Vám už napsal listů! Žádný jsem neposlal. Je mi z toho úzko - zhřešil jsem! Když jsme byli spolu, slova pálila, objímala nás, jiskřila - jakou práci při tom měly oči, ruce, hlas! A teď psát dopis! To je, jako by člověk psal nějaký účet nebo potvrzenku!

Dějiště: dům na pražské Kampě a zapadlé vysočinské město Hlinsko.
Doba: počátek 50. let, dusivý stalinský teror a všudypřítomný strach, vlezlý do kuchyní i duší.
Aktéři: dva čeští básníci - Vladimír Holan a Stanislav Zedníček, které spojilo bratrské přátelství. Jedno z nejvřelejších v české literatuře 20. století. Smáli se i sténali. Byli si navzájem jako chudí světlonoši v temné noci, kteří si na cestu křesají jiskry. Zedníček ono intenzivní bratrství výstižně básnicky popsal: „Z temnot jsme vycházeli / při našich hovorech / Světýlko rozžíhali / že zhasnout je moh dech."

Malířka JULIANA JIROUSOVÁ (1943) žije ve Staré Říši. Je dcerou akademického malíře Otto Stritzka, její maminka Marie byla jedním z dětí Josefa Floriana a sama také malovala. Na rozhovoru pro Kontexty jsme se s Julianou domluvili již v loňském roce a měl se týkat především jejího dědečka, neboť od smrti vydavatele Dobrého díla uplynulo o minulých Vánocích sedmdesát let, a toho, jak ona sama vnímá jeho dědictví a jak se odkaz této mimořádné osobnosti promítl do jejího života i osudů širšího rodinného společenství.

Od té doby, co Josef Šafařík zemřel - a ostatně i za jeho života - jsem si často kladl otázku, co on vlastně znamenal pro mě a pro okruh našich společných přátel od konce 60. let až do své smrti. Jak se nám jevil? A kým on doopravdy byl? Což nemuselo být nutně totéž.

Od narození Josefa Šafaříka uplynulo letos sto pět let, od jeho smrti dvacet. Jeho žena Anna zemřela před patnácti lety. S oběma jsem se blíže seznámil v roce 1976, když mě k nim, do jejich bytu na Grohově ulici v Brně, přivedl někdejší dramaturg Divadla za branou Karel Kraus. Porozuměli jsme si a pro naše setkání se pak ustálil jeden podvečer v měsíci, býval to pondělek. Nebyla to setkání monologická. Josef Šafařík se mi jevil jako výjimečná osobnost, ale zároveň jako normální člověk, ne ještě jako titán, před kterým se sluší spíše mlčet.

Berlín dvacátých let nebyl pouze dynamickým modernistickým centrem, kde se utvářel duch dvacátého století, ale také místem, kde se chystal jeho pád. Jak vzpomínal básník a kritik Hans Sahl, účastník tehdejšího kulturního dění a později významný antifašista, byla to dynamická a podivná doba, jež všechny zaskočila svou iracionalitou a krutostí: „Já sám jsem ten čas tehdy vnímal jako něco přechodného a neskutečného. Německo prohrálo ve válce a jako náměsíčník, který si neuvědomuje, kam kráčí, se najednou ocitlo v republice, na niž nebylo připraveno...

Řekne-li se gulag, málokterý čtenář patřící k euroamerické kultuře bude mít jinou asociaci než jméno Alexandra Solženicyna. Ve svých novelách a románech se stal zprostředkovatelem fantasmagorické skutečnosti sovětského represivního aparátu, průvodcem po nepřístupných trestaneckých zónách - novodobé říši mrtvých. Zásluha Alexandra Solženicyna, považovaného za průkopníka lágrové literatury, je z hlediska mezinárodní rezonance tohoto tématu obrovská. Realita sovětských táborů nucených prací však byla mnohem horší než její obraz zachycený Solženicynem.

Spiritualitou ve filmovém vyprávění rozumějme podstatný obsah příběhu. Samozřejmě i v běžné filmové produkci, jak ji přinášejí a zase odnášejí uplývající distribuční sezóny, nacházíme občas zpodobení duchovních postav a náboženských idejí křesťanské tradice, obvykle z hlediska aktuální politické nebo estetické módy. Avšak uvažujeme-li o filmu, nesmíme zapomínat, že je především uměleckoprůmyslovým výrobkem, vypovídajícím napřed o dobové poptávce obecenstva a teprve potom o tvůrčí vůli a schopnostech významných scénáristů, režisérů, kameramanů, výtvarníků, hudebníků a herců a hereček.