Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Ve městě

V hraničním městě kam se už nevrátím

mají takový kámen obrovský a lehký

a do toho kamene s křídly blesky bijí

v mém dalekém městě kam se nevrátím

je silná a vydatná voda

a kdo ti sklenici té vody jednou podá

říká - sem se jednou ještě vrátím

v mém městě které není na žádné mapě

světa mají takový chléb který sytit může

po celý život černý jako tuláctví jako

kámen, voda, chléb, trvání věží v úsvitu

(Epilog burzy, 1998)

(...)

„Litvo! Má otčino! Tys jak to naše zdraví: / Jak vzácná vlastně jsi, nikdo si nepředstaví, / dokud tě neztratil."³ Tak začíná nejdůležitější dílo v dějinách polské literatury. Nejedna generace vychovaná za Polské lidové republiky i v nynější III. Rzeczpospolité přemítala na hodinách polštiny, proč vlastně polský národní epos začíná invokací Litvy, našeho souseda na severovýchodě. A nedokázala si tak docela odpovědět. Pro celou polskou kulturu před rokem 1945 bylo typické její ukotvení na východě.

„Pocházím ze země, která leží příliš na východ od Západu, a příliš na západ od Východu". Takto popsal spisovatel Sławomir Mrożek zkušenost Polska, odsouzeného v posledních staletích střídavě k pozici periferie západního světa, nebo východního impéria ovládaného z Kremlu. Polské sebevnímání se snažilo pochopitelně najít pro onu nepříznivou polohu vyšší význam: tak vznikl mýtus „hradeb Západu" - antemurale Christianitas. Východ však nebyl jenom zdrojem nebezpečí - zároveň fascinoval a byl prostorem, v němž se měla realizovat polská manifest destiny.

Projekt evropské měnové integrace zažívá v posledních měsících podle všeho největší krizi ve své historii. Přestože lze jen obtížně predikovat další vývoj, četné dosavadní zkušenosti s eurem a jeho fungováním umožňují formulovat obecnější závěry. Pokusili se o to i autoři sborníku Euro versus koruna, který právě vychází v Centru pro studium demokracie a kultury. 22. září 2011, pár hodin před redakční uzávěrkou sborníku, odpovídali na anketní otázku, jaké poučení plyne z vývoje v Řecku a současné krize eurozóny. (...)

Dnes, ve druhé polovině dramatického léta 2011, skoro všichni „vědí", co je špatného s eurozónou a jak by tato chyba měla být opravena. Nejrozšířenější názor, který zaznívá zprava i zleva, lze charakterizovat stručně těmito slovy: „Zpočátku bylo jasné, že euro je především politický projekt. Proto byla spuštěna zóna společné měny bez společné fiskální politiky. Není tedy divu, že vznikla krize. Řešení je zřejmé: urychleně zavést evropské ministerstvo financí, společný evropský dluhopis a vše, co s tím souvisí."

„Dnes čelíme největší zkoušce naší unie, kterou za celou dobu svého trvání zakusila," řekl ve své výroční zprávě o stavu Evropské unie před poslanci Evropského parlamentu 28. září 2011 José Manuel Barroso. Připustil také to, co objektivnější pozorovatelé vědí už dlouho: nejde jen o krizi finanční, ale především o „krizi důvěry".

Chtěl bych předeslat, že Kontexty čtu velmi rád, že je považuji za nejkvalitnější časopis tohoto typu u nás a že jsem se z nich v mnohém poučil. A hodlám to dělat i nadále. Mám však nemalé problémy s články z mělkých oborů „politického myšlení a filozofie" (tak charakterizujete v redakčním úvodu autora článku, který mne zaujal, Alaina de Benoist, Kontexty 2/2011, str.

Mimořádně plodný psavec-popularizátor Pavel Kosatík (nar. 1962) vydal další knihu, i když tentokrát se jedná spíše o bohatý soubor článků vycházejících v několika předchozích letech. Má ambiciózní název (Česká inteligence) a vydavatel tvrdí, že se jedná o třetí část cyklu - první dvě části, České snění a České demokraty, již autor vydal. (...)

CIGARETA

Jako dítě jsem sedával v kuchyni na stole,

dědeček kouřil cigarety.

Zhasnuto, okno vítá v krajinách tmy.

Tam v dálce, uprostřed tušených lesů,

jediné světýlko rodvínovského kravína.

Ticho, jen noc a děj,

který se děl tiše a otcovsky,

jak dáno je to žíti dětem.

Blízko tebe rudé světýlko konečku cigarety,

majáček ve tmě, uhlík, ve kterém se Anděl Strážný

ukazuje nejmenším.

(...)

Antonín Přidal (1935) je spisovatel, překladatel, publicista a vysokoškolský pedagog. V šedesátých letech pracoval v literárně-dramatické redakci Československého rozhlasu v Brně a spolupracoval s časopisy Host do domu a Světová literatura. Dalších dvacet let se věnoval literární a překladatelské činnosti ve svobodném povolání, dlouho pod cizím jménem. Od roku 1990 působí na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.