Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Texty přátel Pavla Řezníčka.

Semiramis

Psi ženou na ulici před sebou

Dřevěného manekýna z výkladu

Dělal na ně za sklem lascivní pohyby

Naznačoval že jejich existence je marná

Ale co hvězdy ? Co hvězdy ?

Jsou to také psi?

A jaká je jejich existence ?

 (…)

Pavel Řezníček se narodil 30. ledna 1942 v Blansku, v den, kdy japonská armáda dobyla ostrov Ambon v Indonésii. Poblíž Blanska se nachází vesnice Lažánky, kde se narodil otec Pavla Řezníčka a také otec Vítězslava Nezvala Bohumil. Řezníčkova babička chodila se strýcem Vítězslava Nezvala Gustavem, ten si ji ale nevzal, protože mu to příbuzní rozmluvili, s tím, že Marie je chudá. (…)

Nic nenasvědčovalo tomu, že se Milan Novotný vydá na dráhu malíře. Pomyšlení na štětec a barvy v sobě nosil jako možnost, o níž si dlouho, předlouho musel nechat jenom zdát. Narodil se 27. srpna 1955 v Ledči nad Sázavou a celé dětství prožil v jižních Čechách. Zprvu v Táboře, později v Soběslavi. Zvláště rád vzpomíná na město Tábor, a to nejen jako na místo svých klukovských zážitků, ale také na místo prvního setkání s uměním. Přesněji řečeno s malířem Karlem Valterem, kterého zde poznal ještě v době, kdy navštěvoval základní školu. (…)

Básník, romanopisec a esejista Jiří Gruša (1938) je literárnímu publiku dobře znám. V 60. letech zakladatel prvních důsledně nemarxisticky orientovaných literárních časopisů Tvář a Sešity pro mladou literaturu, signatář Charty 77. Po výsleších a zatčení je mu v době stáže v USA odebráno občanství, a tím znemožněn návrat; posléze se usazuje v Německu, kde žije dodnes. Po roce 1989 náš dlouholetý velvyslanec v SRN a Rakousku, ministr školství, prezident Mezinárodního PEN klubu (2003-2009) a ředitel Diplomatické akademie ve Vídni (2005-2009). Publikuje česky i německy.

Alain de Benoist (*1943) je známý francouzský politický myslitel a filosof, jehož početná díla jsou opakovaně vydávána a byla přeložena mnoha do cizích jazyků. Autor je znám také jako vůdčí myslitel francouzské Nové pravice (Nouvelle droite), jejíž myšlenky jsou dobře známy i v zahraničí. Díky péči překladatele Jana Hlaváče se nyní mohou čtenáři Kontextů seznámit s jednou z kratších Benoistových prací vydanou v roce 1998 v Paříži pod názvem Communisme et nazisme.

O nestálosti vkusu uměleckého publika a radikálních proměnách kritérií kritiky umění svědčí nad jiné výmluvně ohlas malířského díla Gabriela Maxe (1840-1915), rodáka z Prahy, který se usadil v Mnichově a stal se jedním z hlavních reprezentantů tamní malířské školy v poslední třetině 19. století. Bylo to právě v době, kdy se mnichovská malířská škola stala uznávaným pojmem a obrazy bavorských mistrů byly žádaným zbožím po celém světě. I pro české umění měl Mnichov jako umělecké centrum v této době zásadní význam a byl alternativou k hlavní umělecké metropoli tehdejšího světa, Paříži.

Za dnešní slavnostní den a za udělení čestného doktorátu Vám chci s plnou vážností a pokorou poděkovat. Toto ocenění - a právě od Vás - neberu na lehkou váhu. Čestných doktorátů jsem na různých místech světa dostal už více než čtyři desítky, a vím, že je snadnější získat toto ocenění v Guatemale, Peru či Indii než doma. Doma člověk nebývá prorokem a u nás to platí dvojnásob.

V srpnu roku 2008 se Rusko zdálo být na vrcholu svých sil - armáda vyhrála tažení v Gruzii, diplomacii se snadno podařilo obelstít francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, NATO odložilo projekty svého dalšího rozšiřování na východ a Gazprom plánoval, jak se kapitálově změnit na největší společnost na světě. Nicméně již v září se „energetická velmoc" ocitla ve značných turbulencích. Hospodářská krize vynesla na světlo slabost a zaostalost Ruska, které nebylo schopno vyvážit investiční potřeby národního hospodářství a rostoucí zisky z exportu surovin.