Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Americká populární hudba byla v Evropě známá již dlouho před vypuknutím první světové války. Vaudeville či ragtime byly populární zejména na britských ostrovech, ale brzy se dostaly i na kontinent a ragtimové skladby nahrávaly již tehdy i české vojenské kapely a salónní orchestry. To však ještě nebyl jazz. Populární hudba 20. a 30. let byla samozřejmě diferencovaná a na příkladu českých zemí, kde vévodila dechovka nebo sentimentální tanga, je možné dobře ukázat, jak byl význam jazzu a jazzem ovlivněné taneční hudby ve skutečnosti relativní. Mnohé změnila až 30.

„Jsem Francouz, katolík, filosof vzděláním a vysokoškolský profesor povoláním. Původně bylo mojí výzkumnou oblastí klasické řecké myšlení, ale v současné době se tato oblast posouvá ke středověku - především židovskému a islámskému." To o sobě říká filosof Rémi Brague (1947), jenž působí v Paříži i Mnichově a jehož rozmlouvání se dvěma francouzskými redaktory přinášíme v tomto čísle. Českému čtenáři není toto jméno neznámé, především díky překladu jeho knihy Evropa, římská cesta (česky

Nakladatelství Barrister & Principal připravuje na podzim letošního roku k vydání překlad pamětí Margarete Buber-Neumannové Zajatkyní Stalina i Hitlera. Svět v temnotě. Toto klíčové literární svědectví vyvolalo po svém prvním vydání v roce 1948 silnou nenávist německých i sovětských komunistů vůči autorce. Kniha je příběhem statečné ženy, která chtěla prožít život ve shodě se svým svědomím. Obě ideologie, komunismus i nacismus, poznala zevnitř a na vlastní kůži.

Alain de Benoist (*1943) je známý francouzský politický myslitel a filosof, jehož početná díla jsou opakovaně vydávána a byla přeložena do mnoha cizích jazyků. Autor je znám také jako vůdčí myslitel francouzské Nové pravice (Nouvelle droite), jejíž myšlenky jsou dobře známy i v zahraničí. Díky péči překladatele Jana Hlaváče se nyní mohou čtenáři Kontextů seznámit s jednou z kratších Benoistových prací vydanou v roce 1998 v Paříži pod názvem Communisme et nazisme.

Ekonom, akademik, politik - alespoň tyto profesní charakteristiky by měly zaznít v souvislosti s Karlem Englišem, jehož padesáté výročí úmrtí si letos připomínáme. Sám si zřejmě nejvíce cenil role čistého teoretika, jeho dílo obsahuje několik desítek titulů. Veřejnosti je však patrně více znám jako politik. Byl druhým guvernérem národní banky a jedním ze třinácti prvorepublikových ministrů financí. Poněkud stranou zůstává jeho role pedagogická, resp. akademická. Právě ta ale byla pověstnou poslední kapkou, která zpečetila jeho osud po převzetí moci komunisty v roce 1948.

Evropa se dlouhodobě potýká s problémem integrace imigrantů z třetích zemí, kteří nezřídka náleží i k odlišnému náboženskému, či chcete-li, civilizačnímu okruhu. Autor v eseji na pozadí německé zkušenosti podrobně rozebírá podmínky takového přístupu, který by integraci umožňoval, ale zároveň se vyhýbal úskalím neúspěšného konceptu multikulturalismu. (...)

20. února 2011 zemřel v Holandsku ve věku nedožitých sedmdesáti tří let Mirek Kabela, československý emigrant z roku 1956, profesí klinický psychiatr, ale také autor řady odborných i populárně naučných knih, vášnivý fotograf a neúnavný propagátor česko-holandské partnerské spolupráce. Měl jsem to štěstí, že jsem se s tímto hyperaktivním, laskavým a originálním člověkem mnoho let přátelil a jeho památce věnuji následující vzpomínku. (…)

Kniha Soustředné kruhy (TORST, 2010, redakce Jan Šulc, 524 s.) shrnuje uměleckohistorické a literární studie a články Věry Linhartové z let 1962-2002. Úvodem k jednotlivým oddílům čteme autorčiny stručné dodatečné komentáře. Jedná se o texty paralelní k beletristické tvorbě a lze z nich vysledovat odborné iniciativy Věry Linhartové, jak se odvíjely do roku 1968 v Československu a poté ve Francii. (…)

Miroslav Hroch: Národy nejsou dílem náhody. Příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů. Slon, Sociologické nakladatelství, Praha 2009, 315 s.

Magdaléna Pokorná: Josef Němec. Neobyčejný muž ne­obyčejné ženy. Academia, Praha 2009, 332 s.

V případě Posázaví není zatím do třetice - právě jméno Františka Hrubína zůstává pevně spojeno s vesnicemi Lešany, Břežany a Netvořice i dalšími místy, která vrostla do převážné části jeho díla. A k těmto místům přibyl ještě později jihočeský Chlum u Třeboně. Kraj rodových kořenů a místo letních pobytů, tolik vzdálené od uspěchané, horečnaté a syrové Prahy, krajiny spjaté s dětským světem a světem snění a touhy: „Včera jsme přijeli v ch 26 hodin: Ale to, co se tam v Praze oddrmolí a odkouří a odkafuje, a často i odpracuje, že sotva stačíš párkrát zamžikat očima, zde t r v á !