Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Nejprve mi dovolte, abych poděkoval předsedovi japonského PEN klubu panu Takashimu Atodovi za pozvání do Tokia, kde se dnes scházejí autoři z celého světa, a za možnost uvést téma tohoto fóra: „Prostředí a literatura - o čem psát dnes?" Rád bych vám představil několik svých pohledů na tuto otázku a předložil je veřejné diskusi.Literatura tváří v tvář životnímu prostředí, jinak řečeno onen dvojí vztah mezi člověkem a přírodou a mezi člověkem a společností, se dnes nachází ve svízelné situaci.

Alain de Benoist (*1943) je známý francouzský politický myslitel a filosof, jehož početná díla jsou opakovaně vydávána a byla přeložena mnoha do cizích jazyků. Autor je znám také jako vůdčí myslitel francouzské Nové pravice (Nouvelle droite), jejíž myšlenky jsou dobře známy i v zahraničí. Do češtiny však zatím nebylo od tohoto autora nic přeloženo. Díky péči překladatele Jana Hlaváče se nyní mohou čtenáři Kontextů seznámit s jednou z kratších Benoistových prací vydanou v roce 1998 v Paříži pod názvem Communisme et nazisme.

Evropou obchází strašidlo komunistické výstavy Picasso: Mír a svoboda, představující malířova díla z období po druhé světové válce, kdy se stal prominentním členem Komunistické strany Francie a klíčovou osobností Mezinárodního mírového hnutí. Výstava začala v pobočce britské Tate Gallery v Liverpoolu, odtud se přesunula do vídeňské Albertiny a zanedlouho bude otevřena v Louisiana Museum v dánském Humlebaeku.

Druhá republika - tedy údobí mezi Mnichovem a 15. březnem 1939 - je dodnes vnímána jako měsíce palčivého národního ponížení.

jako studené perly na dně moře září výklady

jako studené ruce na dně zimy studí výklady

jako studené oči na dně noci září výklady

jako studené srdce v čase Vánoc září výklady

mizí ten starý příběh v moři modře mizí ztrácí se

mizí ten dávný příběh mezi stíny vchází ztrácí se

mizí ten starý příběh z lidských duší mizí ztrácí se

schází ten dávný příběh času Vánoc schází ztrácí se

město je modré má signál má

jsou studená rána a je advent a znějí roráty

ČERNÝ MED

v třaskavé žluti hospodských lavic

tuhne úsměv a žádá ztuhlou gumu

doutnajícího večera

co lepí se na zadky

posedáváme-li kolem

zpocené čelo nálevního pultu

dávný hliník spěchá mozkem

zvětralá pivní pěna bobtná na stolcích

za dveřmi rozcapenými

do vychládajícího stmívání

jsem to já říká pivní růže

záchod má mezi nohama

světlo jak černý med

v ulici Legerova

(...)

Básník Jakub Řehák (1978) vydal svou prozatím jedinou básnickou sbírku Světla mezi prkny v roce svých třicátin (2008). Vzbudila velký ohlas především mezi básníky, pochvalu ale sklidila i u kritiků a byla také nominována na literární ceny. Jakub Řehák je rovněž esejistou a literárním teoretikem, nejvíc je ale v současnosti určitě oceňován jako nadějný básník. (...)

 Viola Fischerová

 -

Každé léto

volali v Marcianě

starci na zdi

„Signora jak se daří?"

Odpovídala jsem

„Dobře"

Nebo „Pavel umřel"

Taky „Umřel Josef"

Letos je zídka prázdná

Rozkvetly před ní

dvě kamenné mísy

A nikdo se neptá

Henri-Benjamin Constant de Rebecque (1767-1830) patří v současnosti - vedle Alexise de Tocquevilla - k nejčtenějším francouzským myslitelům 19. století. Patřil k liberálním politikům, jejichž činnost vrcholila v době postnapoleonské, tedy v éře restaurace. Constant jako poslanec i spisovatel k ní přispěl svými úvahami o Francouzské revoluci, o politických filozofech, kteří ji připravovali (Jean-Jacques Rousseau), o vztahu mezi starověkou a moderní demokracií, o vztahu mezi kontinentálním a ostrovním pojetím konstitučního života a samozřejmě o svobodě.

Benjamin Constant přijel do Paříže 25. května 1795. Bylo to právě na začátku devátého měsíce francouzského revolučního kalendáře a v těch dnech dochází k porážce povstání na periferii města. Je mu dvacet osm let. S Madame de Staël se seznámil před rokem. Právě po jejím boku, v její těsné blízkosti, se zapojí do „vznešeného divadla republikánské ambice", v takové blízkosti ducha, že podíl jednoho či druhého v oněch thermidorských letech lze jen těžko rozeznat. Constant sledoval jednotlivé etapy radikalizace revoluce sice z dálky brunšvického dvora, ale zato s vášnivým zájmem.