Duchovní zkušenost přítomná v literárním díle C. S. Lewise
Dílo C. S. Lewise zůstává zahaleno tajemstvím. Ačkoliv má stamiliony vděčných čtenářů, jeho způsob myšlení je zvláštní a ojedinělý. Je autorem více než padesáti knih, mezi kterými najdeme sbírky básní, odborná pojednání, soubory esejů a kázání, romány v žánru sci-fi i pohádky pro děti. Je to dílo...více
Vzájemná korespondence Henriho Pourrata a Jana Čepa je mimořádně cenným pramenným materiálem pro literární historii a pro zkoumání česko-francouzských kulturních styků. Korespondenční vztah je navázán Janem Čepem coby překladatelem Pourratovy monumentální auvergneské epopeje Kašpar z hor . Z...více
Napsal uživatel vachova dne 25. Červen 2021 - 10:25.
České výtvarné umění nemá mnoho autorů, kteří by šli důsledně vlastní tvůrčí cestou bez ohledu na vlivy a trendy. U Jiřího Kubového (1950) je toto zjištění mimořádně významné, neboť jako autodidakt a profesionálně neškolený umělec vložil do svého dosavadního díla hodnoty, na které už nejsme v současném umění příliš zvyklí.
Napsal uživatel vachova dne 25. Červen 2021 - 10:24.
Žánr zátiší byl vždy spojován s pomíjivostí a prchavostí světa, ve kterém žijeme. „Vanitas vanitatum et omnia vanitas“ – věci kolem nás jsou pomíjivé, připomínají nám lidskou nedokonalost. Lidský souboj s marností! Existuje možná ale i jiná dimenze zátiší. Tedy že věci, které nás obklopují, všednosti každodenního života, nás mohou zavést k podstatným zamyšlením nad bytím a lidskou existencí. Že nás mohou nečekaně zavést k hlubokým přesahům, jež nemají s banalitou společného téměř nic – a zároveň všechno.
Napsal uživatel vachova dne 25. Červen 2021 - 10:21.
Většinu mého dospělého života mě po mých podnájmech, bytech a nakladatelských redakcích doprovázejí obrazy Bohuslavy Olešové. Seznámili jsme se tuším někdy v roce 1985, když jsem začal pracovat jako správce a údržbář kulturního domu Semilasso v Brně – Králově Poli. Bohunka (jak jí všichni říkáme) tam pracovala v kanceláři a měla na starost zajišťování kulturních programů.
Napsal uživatel vachova dne 25. Červen 2021 - 10:20.
Záře, touha, tajemství. Od prvního okamžiku a pak stále více. Tak bych popsala své dojmy ze setkání jak s prací (to bylo nejprve), tak s osobností umělkyně. Stále si vybavuji, jak na mě zapůsobilo to energické víření jasných barev jakoby zraněných (dnes vím, že skutečně poškrábaných žiletkou) až na bílý základ. Ty obrazy vždycky přitahovaly moji pozornost, až mnohem později jsem uslyšela i jméno autorky – Bohuslava Olešová. (…)
Napsal uživatel vachova dne 25. Červen 2021 - 10:17.
Už dávno neplatí, že by česká divadla, ať studiová či kamenná, neinscenovala současnou ruskou dramatiku. Naopak. Kdyby nemusela být z důvodu protiepidemických vládních opatření rok zavřená, mohli bychom se snadno přesvědčit o tom, že hry postperestrojkové generace ruských dramatiků zažívají na našich scénách nebývalou renesanci. Musím však dodat, že sledovat současnou ruskou dramatiku tak, aby člověku nic neuniklo, je prakticky nemožné – noví a noví autoři doslova chrlí stovky her ročně.
