Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Stanislav Hausvater (1962) se narodil v Havlíčkově Brodě, většinu svého života prožil v obci Mírovka (před válkou Frýdnava); selskému stavení, v němž žije, se přezdívá Obrtlík. Vyučil se chovatelem hospodářského zvířectva, maturoval na SZTŠ (specializace chov koní, jezdectví). Na PF Univerzity v Hradci Králové získal před dvěma roky titul bakaláře v oboru religionistika, po Jiřím Reynkovi převzal v roce 2014 žezlo kostelníka farního chrámu ve Svatém Kříži. Je ženatý, otec dvou dcer.

Idyla     

Mám pro Kontexty napsat vzpomínku na básníka Jiřího Červenku, který nás nenadále opustil dne 30. května 2021 ve věku sedmdesáti osmi let. Nechci sepisovat nekrolog, jaký prý mají předem připravený v redakcích seriózních periodik pro případ odchodu významných osobností.

O Janu Novákovi (1921–1984), klavíristovi a hudebním skladateli, jehož významné výročí narození si letos připomínáme, se dá říci, že představuje prozatím spíše skrytý poklad če

„Dnes na tom nejsme zdaleka tak špatně jako za ‚černé smrti‘, která kdysi připravila Evropu o třetinu obyvatel. Náš stát se nezhroutil, rozhodně funguje. Někomu se dokonce zdá, že občas funguje až moc.

Francouzský filozof Jean-François Braunstein přináší ve své knize La Philosophie devenue folle (Poblázněná filozofie) důkladnou a inovativní analýzu prací zakla

Neuplyne ani pár měsíců, aniž by byl Izrael na půdě mezinárodních organizací, ve sdělovacích prostředcích a na univerzitách po celém světě opakovaně veřejně pranýřován za údajné porušování lidských práv. Poprvé mě k vážnému zamyšlení nad tímto zvláštním jevem přiměla jedna událost před deseti lety, kdy střet s tureckou lodí, která se pokusila prorazit izraelskou námořní blokádu Gazy a bránila se před konfiskací, stál devět lidských životů.

Nedávno jsem měl v kurzu o politických ideologiích přednášku o fašismu. Jeden student mi po ní zaslal emailem dotaz (souhlas s citací mám) týkající se „ideologického umístění fašismu na rovině levice–pravice“. Měl jsem následně možnost s ním danou otázku probrat, upozornit jej na argumenty pro tu i onu volbu, zaměřit se na historické, obsahové či strategické aspekty oné otázky.

Ve vztahu západních zemí k Rusku i Ruska k Západu panuje hluboké neporozumění. Rusové nerozumí nám, my nerozumíme Rusku. Uplatňujeme na něj své vlastní vzorce chování a předpokládáme, že jej můžeme posuzovat podle nám blízkých postojů ke svobodě, právu, bezpečnosti či blahobytu, které považujeme za univerzální. To je podle mne zásadní chyba, která nás hned na počátku svádí na špatnou cestu a neumožňuje vidět Rusko takové, jaké skutečně je.