Deníkové záznamy z Paříže

Jean Clair (1940), umělecký historik a bývalý ředitel pařížského Picassova muzea, je konzervativcem, tedy fenoménem, který mezi převážně levicovou francouzskou inteligencí bývá vzácný. Známe ho jako autora odborných publikací, z nichž některé vyšly i v češtině. Jeho Protivný deník však patří k beletrii.

Šílení, do ložnice úžasů

Krásný kraj

 

Krásný kraj zpleněný

už před vyřčením.

Sníh ho ucpe.

Potrava

pro začátek.

 

Země plíživého slunce. První kraj. Kraj

toho, co tíží, zvířete a vazkosti.

Umírám, tady blesk, tam ryba

v síti bláta: žijící

stranou.

 

 

Na cucky to, čemu se říká

duše. A její bídné zdraví.

Volání, to už je žebrat.

Z úst kus vzduchu

a my nejsme bez úst.

 

Ticho vládne. Kraj

se nešíří. Nezmenšuje.

Až na náhodu a oči,

Autor chce zmizet za svými verši

„Rozhazoval své básně s pohrdáním jako kusy krvavého masa." Proslulé Seifertovy verše na adresu Vladimíra Holana vyvstávají při četbě básní Cédrica Demangeota na mysli možná nejenom těm, kteří vědí, že francouzský anarchista jazyka Holanovo krvavé maso požírá pravidelně. A že česká poezie je mu natolik blízká, že ve svém malém nakladatelství „fissile" dokonce vydal Hejdovy Blízkosti smrti. Skřípání drcené řeči, cit pro nestvůrnou fyzičnost poezie i vzdorovité gesto spojují krkavce z Kampy a z Pyrenejí těsně i tělesně. (...)

Nejedu bez příčiny takhle rychle

Na sídlišti v Neratovicích

 

Padla!

Dělníci se belhají ze směny na směnu

někteří to mají daleko

nasedají na kola & pionýry

do spartaků & státních autobusů z latexu

Starý motorák přijíždí z Kralup

Idiot ze střiže pozoruje ženský zadek dírou po suku

na nádražním hajzlu

Absentéři se zpíjejí v přilehlém pajzlu

Ženy v domácnosti suší sedadla do aut na balkónech v zamlženém slunci

V Labi plují obrovští pulci

stromy na sídlišti nevrhají stíny
protože tam žádné nevyrostly

Magické noci (ne)nastal čas…

Milan Koch (1948-1974). Básník, u něhož byly splněny všechny předpoklady pro to, stát se legendou. Tragická smrt v šestadvaceti letech, život na okraji společnosti a v opozici vůči vládnoucímu socialistickému režimu, rozsáhlé a inspirované básnické dílo. Přesto se Milan Koch legendou nestal. Básníci jeho jméno a verše znají, jinak málokdo. Po roce 1989 vyšly dva knižní výbory z Kochovy poezie: Červená karKULKA a jiné básně v r. 1992 a Hóra láv v r. 2006. Ani jeden z nich nevzbudil výraznější pozornost a nedosáhl širšího ohlasu u kulturní veřejnosti. (...)

Toto nejsou Lamentationes M. Š. prophetae

Miloš Štědroň (*1942), skladatel, muzikolog a legendární pedagog. Studoval muzikologii a bohemistiku na filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně (nyní Masarykova univerzita), kde absolvoval v roce 1964. V letech 1965-1971 studoval na Janáčkově akademii múzických umění skladbu u Aloise Piňose, Miloslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. Již v průběhu studia na univerzitě v roce 1963 začal pracovat jako asistent hudebněhistorického oddělení Moravského muzea, kde také vedl Malé divadlo hudby.

O štěstí v umírání

Smrt je pro naši společnost čímsi nepatřičným, stala se tabu. Jenomže pouze ona dává našemu počínání hlubší smysl. Co to je smrt, a jaký má význam pro život člověka? Jak ji prožívá umírající, a jak jeho blízcí, kteří ho provázejí v posledních chvílích života? Proč u nás umírají lidé v nemocnici, a mnohem méně v hospici, či doma v kruhu rodiny, jak to bývalo po staletí zvykem? Je smrt skutečně definitivním koncem života? To jsou otázky, a ještě mnohé další, na které se autor snaží odpovědět v knize psané na hranici dokumentu a prózy.

Jak se dělají filosofie

Zdeněk Vašíček své poslední dílo, rukopis nazvaný Jak se dělají filosofie a čítající zhruba dvě stě normostran, uzavřel v polovině března letošního roku, poté co zanesl redakční připomínky Karla Palka. Pracoval na něm několik let, intenzivně pak po vydání knihy Minulost a současnost - paměť a dějiny (spoluautorka Françoise Mayer; Praha/Brno, Triáda/CDK 2008). Svazek shrnuje a dovršuje autorovu celoživotní kriticko-myslitelskou práci. Chystá jej vydat nakladatelství Triáda do konce letošního roku.

Vzpomínání na Zdeňka Vašíčka

V dubnu letošního roku zemřel v Brně ve věku nedožitých osmdesáti let filosof a historik Zdeněk Vašíček. Byl občasným přispěvatelem našich časopisů (Revue Proglas, Revue Politika), především však můj kamarád, jehož obrovská erudice, životní nadhled a sžíravý humor mě nikdy nepřestaly fascinovat. Narodil se roku 1933 v Brně a vystudoval filosofii a historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1972 byl odsouzen na tři roky za podvracení republiky, a jak mi sám jednou řekl, vlastně ani nevěděl proč.

Coenové udržují víru

Tým filmových tvůrců, bratrů Joela a Ethana Coenových, slavný svými oskarovými filmy FargoNo Country for Old Men (Tato země není pro starý), je už méně znám svými počiny z duchovní oblasti.

Stránky