Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

V létě 1997 cestoval Frido Mann poprvé do Niddenu, malé vesnice na Kurské kose. Na vyvýšeném místě nad baltským pobřežím zde pořád ještě stál prostorný dům jeho prarodičů. Objevili tuto obec v roce 1929 při zajížďce z Königsbergu a rozhodli se, že si tam zřídí letní sídlo. Když se do tohoto hnědě natřeného dřevěného domu s doškovou střechou a modrými okenicemi v létě 1930 nastěhovali, seběhlo se sem lidí jako při nějaké lidové slavnosti.

Romana Králová (19. 4. 1958 Praha – 24. 5. 2017 Praha) opustila tento svět po dlouhé těžké nemoci na jaře tohoto roku. Patřila ke generaci osmdesátých let, Akademii výtvarných umění studovala u prof. Karla Součka a Radomíra Koláře v letech 1979 až 1985. Byli jsme spolu v přípravce, spojoval nás nejen pohled na výtvarné umění, který akceptoval tradici, ale i vztah k bohémskému romantismu moderních umělců a básníků konce devatenáctého a počátku dvacátého století. (…)

První světové avantgardě, futurismu, jsme se na stránkách Kontextů již věnovali, nikdy jsme však neotevřeli otázky, které kritiky umění, literární vědce, odbornou a částečně i laickou veřejnost zaměstnávaly a stále zaměstnávají již více než sto let: Jak je to vlastně s futurismem v Rusku? Není snad starší a původnější než ten italský?

Liberální demokracie – jak vše naznačovalo – by měla být relativně nezatížená ideologickými pokušeními, neboť slibovala velkou vnitřní diferenciaci, jež měla neutralizovat ideologické sklony skupin i jednotlivců.

Souznění mezi časopisy The Economist a The New Left Review může vypadat jako jedna z podivných kopulací Hieronyma Bosche.

Současný západní svět se ocitl v nejzávažnější krizi od druhé světové války. Hlavní dělicí linií však nejsou sociální nebo ekonomické nerovnosti, ale kultura a geopolitika. Profesor Marek A. Cichocki si klade otázku, zda tento konflikt vtiskne západní civilizaci novou podobu, nebo povede spíše k jejímu zničení. (…)

Donald Trump od svého zvolení prezidentem vyvolává u americké opozice i u evropského veřejného mínění zběsilé reakce. Zčásti tato vzedmuvší se vlna prozrazuje skutečné slabosti nového prezidenta. Odhaluje ovšem i to, že opozice si je vědoma své neschopnosti porazit jeho program politicky relevantním způsobem. Trump jako zkušený taktik dokázal přivést zuřivost svých odpůrců k bodu varu a přinutit je, aby zašli příliš daleko a on sám z toho mohl politicky těžit. (…)

Když jsem před nedávnem četl rukopis nově připravované knihy Marka Šmída Vatikán a italský fašismus 1922–1945, uvědomil jsem si až nečekaně silné souvislosti mezi počátky a důvody vzestupu meziválečného italského fašistického hnutí a současného českého Babišova hnutí ANO.

Lubomír Kopeček je profesorem politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Věnuje se hlavně české politice a srovnávací politologii. Je autorem nebo spoluautorem řady knih, mimo jiné: Politické strany moderní Evropy (2005), Éra nevinnosti.

Nemá smysl na tomto místě psát o volbách – letošní páté číslo Kontextů jde do tiskárny v týdnu před volbami. Čtenáři tak již vědí, jak vše dopadlo, jaká vládní většina se rýsuje a kdo zůstane v opozici. A to týden před volbami neví ani politolog, byť by to pro většinu lidí bylo jediné přijatelné ospravedlnění jeho profese.