Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Na hřbitově v pražském Břevnově může návštěvník najít náhrobek filosofa R. I. Malého (Rudolf Ina Malý, 1889–1965) s křesťanským křížem, ovinutým melancholickým břečťanem. Celý hrob se nápadně odlišuje od okolí svým neskrývaně katolickým podobenstvím. A nad Břevnovským klášterem je stále možné navštívit dům, v němž žil, a poznat prostředí, ve kterém pracoval a kam za ním docházeli přátelé, jimž byla blízká idea českého křesťanského realismu, jejímž zakladatelem se R. I. Malý stal a kterou chápal jako historickou výzvu pro náš stát.

Česká a německá historická komunita nedávno ztratila svého významného člena, Bedřicha Loewensteina (1929–2017). Jeho život ovlivnila dramata 20. století. Za války byl vyloučen z gymnázia a totálně nasazen, ze studií byl vyloučen pro své názory v roce 1951, v roce 1970 musel opustit Historický ústav ČSAV a čtvrté „vyloučení“ následovalo v roce 1979: přijal nabídku řádné profesury na Svobodné univerzitě v Západním Berlíně. Zde působil až do své emeritace na prestižním Friedrich Meinecke Institut v roce 1994. Oblastí jeho badatelského pole byly především německé a posléze evropské dějiny.

S Jiřím Škochem a s jeho ženou Ájou jsem se setkával u Reynků v Petrkově od začátku sedmdesátých let. Když si na podzim roku 1971 bral Daniel Reynek za ženu Květu, rozenou Medovou, nesměl je již za rané normalizace nikde v okolí oddat otec Vít Tajovský, rodinný přítel Reynkových. Sňatek se proto uskutečnil až v Praze, v kostelíku sv. Mikuláše ve Vršovicích: tamní duchovní správce po domluvě s farníky Škochovými protistátní skutek želivského opata „pokryl“.

V prostorách Muzea fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci byla v dubnu zahájena retrospektivní výstava píseckého fotografa Jiřího Škocha, jež představuje průřez jeho fotografickým dílem, doplněná fotografickým experimentem cliché-verre petrkovského básníka a grafika Bohuslava Reynka. Při příležitosti této unikátní výstavy, kterou bude možné navštívit až do konce roku, přinášíme několik textů přibližujících oba autory i jejich dílo. (…)

V posledních měsících téměř všechny volby proběhnuvší v západním světě a v postsovětském prostoru přinesly výsledek, který si přál Kreml. Brexit, holandské referendum o asociační dohodě s Ukrajinou, zvolení Trumpa, vítězství Fillona v pravicových primárkách ve Francii, vítězství proruské centristické strany v Estonsku, zvolení proruského prezidenta Igora Dodona v Moldávii, proruského Rumena Radeva v Bulharsku a konečně i referendum v Itálii. Parlamentní volby v Rusku 18.

Ani velké korporace, ani rozrůstající se metropole nebo nadnárodní organizace nezaručují stabilitu a sílu, jakou může zajistit pouze suverén v tradičním pojetí. 

„Evropský parlament opět debatuje o Maďarsku. Přijel jsem za vámi sem, do Bruselu, a účastním se této debaty. […] Je-li Maďarsko na pořadu dne, rád bych vám svou přítomností pomohl, až budete vydávat promyšlené rozhodnutí. Vzpomínám si, že předchozí rezoluce Parlamentu ohledně Maďarska neobstály ve zkoušce času. Mám na mysli například spektakulární a bolestný nezdar Tavaresovy zprávy.

Před více než třemi desetiletími vydali američtí sociologové Peter L. Berger a jeho manželka Brigitte Bergerová knihu Válka o rodinu, jejíž první část pojmenovali Rodina – válečná zóna ideologií. Název si nemohli vybrat příhodnější. Tradiční nukleární rodina složená z manželského páru a jejich dětí je terčem ideologických střetů již po více než dvě století. Jako „problém“ ji viděla většina revolucionářů od Marxe a Engelse až po Frankfurtskou školu, která svůj „pochod institucemi“ s cílem svrhnout západní buržoazní řád zahájila právě útokem na manželskou rodinu v eseji Autorita a rodina.

Ve veřejném prostoru kolují o školství a výchově ideje, které prozrazují nejasnost představ, k nimž inklinují mnozí lidé, včetně politiků, intelektuálů a pracovníků ve školství. Tyto nejasnosti pramení často z přecenění osobní zkušenosti (školství přece rozumí každý, protože chodil do školy!), někdy z faktu proměn, kterými prochází celá společnost, někdy z politických důvodů. Uvádím zde některé z problémů – zjistil jsem, že jsou kupodivu mnohdy starého data a že se záhadným způsobem stále vracejí do našeho společenského vědomí. Uvědomuji si, že každý bod by si zasloužil hlubší rozvedení.