Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

František X. Halas (1937), syn básníka Františka Halase (1901–1949), oslaví letos na podzim významné životní výročí. S Centrem pro studium demokracie a kultury (CDK) pojí letošního jubilanta nejméně tři skutečnosti. Zaprvé se jeho životní osudy významně střetávaly s působením profesora Stanislava Krátkého, biskupa skryté církve v době komunistické nesvobody, podobně jako v případě několika členů současného vedení CDK. Zadruhé v našem nakladatelství vydal svou knihu Fenomén Vatikán, která představuje významný vklad do české církevní historiografie a dočkala se již dvou nových vydání.

Začněme od začátku. Tedy otázkou: „Co je architektura?“ Asi se příliš nepletu, když předpokládám, že většina architektů na ni odpoví legendární Le Corbusierovou formulací: „Architektura je umnou, přesnou a velkolepou hrou objemů seskupených ve světle“.

Kontroverze, které provázely znovuvýstavbu drážďanského Neumarktu, skoro úplně zničeného za druhé světové války, vrhají pronikavé světlo na traumata a tabu poválečné doby v Německu, na jeho společnost, architekturu a politiku. Ukazují, že se přitom nejedná o architektonický problém, nýbrž o otázku identity země, jejích měst a obyvatel. Při hledání odpovědi se ozřejmuje konflikt mezi značnou částí architektonické obce jakožto „expertů“ na jedné straně a politiky a veřejností na straně druhé.

Hovoří-li se dnes o místě, pak s ohledem na jeho sílící bezvýznamnost a jeho rozpouštění v éře rychlosti. Tak jako kdysi dějiny, je dnes pevné místo jako základ práce v architektuře a urbanismu tabuizováno.

Encyklika Rerum novarum (1891) začíná touto větou: „Dychtění po novotách již dlouho zneklidňuje státy; bylo proto přirozené a nezbytné, že se snaha o změny přesunula z oblasti politiky na příbuzné pole hospodářské.“ Od Francouzské revoluce katolíci znovu promýšleli sociální řád – zejména s ohledem na vztah mezi církví a novými státy, ale také s ohledem na to, co přináleželo k „nové ekonomice“.

Českému studentovi, který nemá velké zkušenosti s českou historií a se zahraničním vývojem v posledních desetiletích, se může zdát, že náboženství ve své tradiční podobě představuje jen okrajovou záležitost, která již nesouvisí s životem velké části společnosti. S náboženstvím se setká jako s ezoterickým fenoménem na nějakých cestách, jako s reliktem pocházejícím odkudsi z minulosti, třeba s dnes již málo srozumitelnou slavností Božího těla na vesnici na počátku léta.

Úřad papeže Františka věnující se migraci vydal 21. srpna 2017 nový dokument, který se ve čtyřech oblastech a dvaceti bodech vyjadřuje k problému mig­race (srov. Responding to Refugees and Migrants: Twenty Action Points). Jedná se o problematický text. Jistě lze vyzvednout papežovu starost o důstojnost člověka i o konkrétní osudy jednotlivců, kteří jsou v posledních letech vystaveni mnohým nebezpečím a strádáním.

Přes dvě hodiny ponuré atmosféry často prokládané brutálními naturalistickými scénami znásilňování, se­kání hlav sekyrou, párání břicha těhotným ženám, roztrhávání člověka párem koní či upalování malého chlapce zaživa, snímanými však s chladným odstupem. Film, při jehož polské premiéře na festivalu v Gdyni v září 2016 řada diváků opouštěla sál, neboť nedokázala některé pasáže snést.

Mnohá velká díla jako by nepatřila do své doby, a to je činí nadčasovými. V plné míře to platí o Otázce demokracie, monumentální práci českého filozofa, právníka a politického myslitele Vladimíra Čermáka (1929–2004). Přestože byla dokončena před třiceti lety, neztrácí její poselství nic ze své síly, přesvědčivosti a naléhavosti. Naopak nabývá na aktuálnosti, což je paradox jen zdánlivý. Vzpomeňme na známou Kierkegaardovu větu o tom, že kdo se ožení s duchem doby, bývá brzy vdovcem.

Dvacátého sedmého června 2017 ve věku 88 let zemřel Peter L. Berger, významný americký sociolog, syntetizující ve svém díle nejvýznamnější sociologické směry, jehož badatelské zájmy pokrývaly širokou paletu témat od sociologie vědění, náboženství a rodiny přes teologii až k ekonomii a k možnosti přestavby celých společností. Důsledný zastánce hodnotově nezatíženého poznání, a přesto zanícený obhájce humanitního poslání vědy.