Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

 Ve dnech 9.–11. června proběhl v Krakově 4. Světový kongres překladatelů z polštiny, který jednou za čtyři roky od roku 2005 pořádá polský Institut knihy. Letos se na něm sešlo 222 překladatelů, mezi nimi i šest zástupců České republiky. Byly to tři dny nabité semináři, autorskými dílnami, nakladatelskými prezentacemi a v neposlední řadě také setkáními lidí z různých končin světa.

„Kam směřuješ, Evropo? Zdvihni se z kolen a probuď se, jinak budeš každý den oplakávat své děti.“ Tyto dvě věty z projevu premiérky Beaty Szydłové v polském Sejmu se na Twitteru staly nejčastěji citovaným výrokem polského politika za poslední dobu. V Americe má krátká ukázka premiérčina projevu už přes dva miliony zhlédnutí.

„Jsou věci, které mohou zmizet, pokud na nich lidé nelpí a nekultivují je. Například demokratické struktury. Pokud ty zmizí, není to pokrok, jenž je vytlačil, nýbrž jejich mizející oceňování, které je dává všanc,“ píše v tomto čísle Thomas Will.

Ve druhém čísle Kontextů roku 2017 vyšel rozhovor s literárním historikem Jaroslavem Medem. Ten, který kladl otázky, se zeptal i na styky dotazovaného s Bohuslavem Reynkem. To, co Jaroslav Med vypráví, mě uvedlo do rozpaků. Nepochybně, neznala jsem pana Reynka tak dobře jako on a jeho samého jsem potkala v Petrkově jen jedinkrát a nevyměnila s ním v rozhovoru nic víc než pár společensky podmíněných banalit. Tehdy byl pan Reynek už dávno mrtev. A už se také o něm hodně psalo a napsalo.

Poslední film Andrzeje Wajdy Mžitky měl světovou premiéru v září 2016 v Torontu. Měsíc po ní (9. října 2016) Wajda v devadesáti letech zemřel. 

Za svůj první román Do tmy získala Anna Bolavá cenu Magnesia Litera. Již rok poté na pultech knihkupectví oranžově svítí obálka její knihy Ke dnu. Nejeden autor využije všechny síly na svůj debut, proto bývá kritiky (občas trochu nepřejícně) druhá kniha označována za určující, jako by se až s ní ocitl před semaforem na křižovatce. Znamená tedy pro prozaickou tvorbu Anny Bolavé oranžová stát, nebo jedeme dál? (…)

Strofy

Ellington měl pod očima nejkrásnější váčky

František Tichý zas největší kruhy

Rozhovor dvou lidí občas uvízne po moři ale dál plují lodě

třebaže se cestou rozpadají

Neuvidět nikdy v římské Cinecittě

kulisy starověkého města nedojet do Brightonu

ani znovu do Chuchle znamená tu být

a žít

Dvě letošní významná výročí souvisejí se Starou Říší na Moravě – jedno kulaté, sté výročí narození Léona Bloya (1846–1917), to „hranaté“, 75. výročí úmrtí Josefa Floriana, jsme si v tichosti připomínali (ale většinou jsme je úspěšně propásli) koncem loňského roku: pohřben byl až po Novém roce. Jeden z účastníků pohřbu napsal v roce 1942 v Řádu, že zemřelý Josef Florian v rakvi připomínal starosvětského velmože. (…)

O jednotnou formu inteligence

R. I. Malý

Nejsmutnějším zjevem naší doby jest úpadek inteligence. Úpadek v každém směru: v smýšlení i v praxi, zevně i uvnitř, v tvorbě i podmínkách hmotných. V běžné společnosti dnes větší úctě se těší barový gentlas a zbohatlý hokynář nežli vzdělaný inteligent v ošumělém kabátě. Kulturní nadšení dnes nikoho nestrhuje, náboženská, filosofická a umělecká myšlenka dnes není kolektivní silou, jako bývala, a čistý rozum a pevný mravní charakter se cení dnes právě tak málo v praxi jako v žurnalistice i v umění. (…)

Heslo dne