Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Michel Houellebecq: Podvolení. Odeon, Praha 2015, 242 s.

Jana Nechutová – Jana Fuksová (eds.): Mistr Jan Hus v polemice a za katedrou. Masarykova univerzita, Brno 2015 (= Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity 431), 120 s.

Jakub Deml: Sedm let jsem u vás sloužil. Vzpomínky na Josefa Floriana. Dauphin, Praha 2015, 237 s.

Tabita Landová: Liturgie Jednoty bratrské (1457–1620). Pavel Mervart, Červený Kostelec 2014, 510 s.

Zmrtvýchvstání kostela. Tak je možné – a skoro bez nadsázky – charakterizovat novou etapu dějin poutního kostela v Neratově, původním názvem Bärnwald, malé vesničce v Orlických horách, položené na samé hranici s Polskem. Název Bärnwald bývá odvozován od německého „Bär“ – medvěd, nebo od méně výhružného slovního základu „Beer“, vztahujícího se vytvoření mýtiny v lese. Různé výklady místního názvu mají svoje věcná opodstatnění. Například poslední medvěd v místních lesích byl zastřelen až v roce 1570.

Bylo by také možné začít několika úvahami o tom, co křesťanská spiritualita není. Je to oblast, již je neustále třeba v určitém ohledu „demytizovat“, protože slovo „spirituální“ se v poslední době stalo podivuhodně módním.

V roce 1966 bylo ve střední Evropě deštivé a studené léto. Příležitostí jít k vodě a ponořit se do ní bylo jen pár, což mohlo tradičně vodomilným Čechům (a Slovákům) kazit náladu. Tyto ohledy nejspíš ale nebyly ty hlavní, proč zdejší tisk zatajil nejdůležitější světové koupání toho roku, možná jednu z nejdůležitějších koupelí ve dvacátém století.

Pokud bychom věřili Michelovi Foucaultovi, pak je tomu jen několik málo století, kdy filozofové činí z člověka subjekt dějin a zkoumají ho v termínech kultury, nikoli v termínech nehybné přirozenosti. Jistě, antická moudrost doporučovala lidem, aby se poznávali a napravovali, ale nebrala to jako projekt demiurgického podnikání.