Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Dne 5. listopadu 1968 se na kyjevské hlavní třídě Chreščatyk, na protest proti okupaci Ukrajiny sovětským režimem a proti okupaci Československa ze srpna téhož roku, polil benzínem a zapálil čtyřicetiletý Vasyl Makuch. Stal se tak jakýmsi „ukrajinským Palachem“, leč ještě předtím, než Jan Palach svůj čin v lednu 1969 vykonal. Podobně jako jiný Ukrajinec, Nikolaj Didyk, který se zažehl 7.

Osobnost s fasetami

Pro řecké katolíky se i u nás zčásti vžilo označení „uniaté“, ale to má určitý pejorativní přídech. Řeckokatolická církev žila po dlouhá léta v utajení nejen na Ukrajině – na východním Slovensku byli řečtí katolíci zvůlí Vasila Biľaka „sjednoceni“ s pravoslavnými, ti nepoddajní žili rozptýleni po celé republice – i v západočeském pohraničí, kde jsem chodil na základní školu.

Evropa přelomu 19. a 20. století žila v serpentinách přírodních motivů, v oblacích dýmu spiritistických seancí, libovala si ve své dekadenci, postupující relativizaci morálních hodnot a obdivovala se (i děsila) tváří v tvář novým netušeným možnostem techniky a pokroku. Většina soudobých intelektuálů či umělců různými způsoby demonstrovala své přesvědčení, že tato doba je nemocná morálně upadajícím liberálním systémem, a nemá-li být cílem totální zánik, další cesta tímto směrem není možná.

Chtěla jsem mluvit o brexitu, neboť celým zdejším (rozuměj londýnským, pozn. překl.) Polskem cloumá hysterie právě na toto téma – děti pláčou, matky jsou zoufalé a vyděšeně balí kufry, neboť jsou přesvědčeny, že je Velká Británie začne okamžitě vyhánět – a vy si vzpomenete chtít po mně něco o Evropě a sekularizaci. O sekularizaci se dá říci stěží něco nového, ale i něco hodně starého, nudného a málo platného.

Francie, podobně jako celá Evropa, se v posledních letech mění k nepoznání. Jak máme těmto proměnám rozumět? Jak se v novém světě vyznat a co očekávat? Odpovědi na tyto otázky přicházejí ze dvou stran: poučme se z historie, říkají jedni, dívejme se na společnou budoucnost, říkají druzí.

Druhá část studie zabývající se politickým myšlením Jürgena Habermase. První část s názvem „Jürgen Habermas a levicový obrat v Německu“ vyšla v Kontextech 1/2017.

 „Ty čteš Heideggera? A rozumíš tomu?“ „Něčemu rozumím, něčemu nerozumím. To máš jako se vším.“

Další z našich společných textů věnujeme jednomu z nejpalčivějších problémů současnosti, zahrnovanému obvykle pod obecný pojem byrokracie, ačkoli má složitější pozadí.

Četl jsem několik zajímavých článků o přechodových rituálech u takzvaných primitivních národů. Jedny z nejdůležitějších jsou ty, po jejichž absolvování se z chlapců stávají muži. Ještě i dnes jsou – bohužel zřídka – některé z nich k vidění. Paleta ale bývala pestrá. Chlapci se potápěli do vody, odcházeli mlčet a meditovat na pustá místa, lovili divokou, nebezpečnou zvěř, skákali ze skal, pro změnu na ně šplhali, všelijak se řezali, chtějíce prožít a přežít bolest.