Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Letní šaty

Obrazy vymýšlet nelze, ale co se sbíhá

na špičce jazyka, nemusí nutně

odporovat tomu, co skutečně seběhlo se.

Z točité horkosti nezůstalo nic,

vlasy na polštáři, chloupky na prostěradle.

Včera jsem zahlédl na nádraží ženu

tolik ti podobnou, že mi na ní vytanuly

letní bílé šaty, v nichž jsi mi jednou

Většině, dokonce i velmi dobře obeznámených, čtenářů při vyslovení jména Josefa Mlejnka s rokem narození 1946 vytanou z paměti v první chvíli patrně jeho objevné a přesné překlady filozofických a literárněvědných esejí z francouzštiny či básní z polštiny, dále jeho kritické stati o divadle a literatuře, některým i podíl na přípravě samizdatových edic či přítomnost v redakcích hned několika významných kulturně-politických periodik.

Letošní ročník Kontextů byl hodně jubilejní. Nejprve jsme si připomněli osmdesátiny Pavla Švandy a krátce poté i Milana Uhdeho, následovaly padesátiny šéfredaktora Františka Mikše. Oslavný rok uzavírá náš kamarád, redaktor, autor a obětavý „rozhovorář“ Josef Mlejnek, jenž se letos dožívá sedmdesáti let. V jistém ohledu je autor v našich řadách „služebně nejstarší“, jakkoli to může znít překvapivě.

V Archivu Masarykovy univerzity se dochovalo několik dopisů spisovatele Jakuba Demla Františku Chudobovi. Listy z počátku dvacátých let 20. století předznamenávají jejich dlouhotrvající přátelství. Uvádíme dva příklady, v nichž se Deml Chudobovi svěřuje se svými starostmi ohledně stavby tasovského domu. (red.)

Tasov, Morava (došlo 25/4 1921)

Milý pane profesore,

Mnohý z vás se ještě pamatuje na nedávnou zprávu v novinách, jak členové Baconovské společnosti v Londýně dali tento měsíc otevřít hrob anglického básníka Spensera, aby v něm našli rukopis Shakespea­rův. Našli sice kostru bez rakve a rakev bez kostry, ale po rukopisu ani památky. Z toho vyvodili pisatelé novinářských zpráv závěr, že záhada, kterou chtěla Baconovská společnost rozřešit, zůstává stále záhadou.

Český anglista, literární historik a překladatel František Chudoba se narodil 4. června 1878 v mlynářské rodině v Dědicích u Vyškova a s rodnou Moravou nakonec spojil většinu své životní dráhy i tvůrčího působení. V roce 1897 maturoval na Vyšším reálném gymnáziu v Přerově a následně se rozhodl pro studium na lékařské fakultě na univerzitě v Praze.

Když byl na začátku listopadu 2016 zvolen 45. prezidentem Spojených států amerických Donald Trump, ovládla mediální svět téměř všeobecná obava z jeho politiky. K rozpakům pomohla i nejistota z toho, jaká ona budoucí politika vlastně bude. Na novém prezidentovi lze totiž dokonale ilustrovat fakt známý např. od českého ministra financí, totiž že dnes již můžete ze dne na den změnit názor, třeba i opakovaně, a to voličsky beztrestně.

Sledovat světová média nebylo po několik posledních měsíců žádným potěšením, neboť je do velké míry ochromila nebývale špinavá americká předvolební kampaň. Teď, když je rozhodnuto, emoce konečně ochládají a autoři se stále zřetelněji soustřeďují na to, jak hlubokými proměnami ve skutečnosti procházíme. Jako malou ilustraci z této debaty jsme vybrali čtyři zcela rozdílné články, které se tyto změny snaží uchopit. Jejich autoři – přední politologové, ekonom a novinář – nabízejí odlišné pozice, lze u nich ale objevit podobné motivy. Z každého textu přinášíme krátký úryvek.

V jednom se Američané od našeho Západu zásadně liší. Vyloupli se z britského protestantismu, a přestože v době Deklarace nezávislosti (1776) byli až na černochy, malý počet indiánů a katolických Irů téměř homogenním britským národem, vytvořili časem nenapodobitelný, multietnický, jednotný lid z přistěhovalců všech národů. Hluboce přesvědčeni, že objevili recept na prosperitu i kultivovaný život, a to nejen svůj, ale celého lidstva, jak hlásá nedávno vydaná kulatá známka „Globální!

Občas to vážně vypadá, že zdravý rozum, racionální přístup ke světu, respekt k faktům a chápání událostí v jejich historických a kulturních souvislostech nemají v dnešní době šanci. Ne proto, že v amerických prezidentských volbách vyhrál Donald Trump. Ale proto, jaké nesmysly se kvůli tomu na nás každodenně snášejí z médií. Bídu veřejné debaty sotva co odhalilo jasněji než „hodnocení“ Trumpova vítězství a zaručené „prognózy“ jeho budoucího prezidentství.