Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

 Tři úrovně

Bioetická debata obohacuje oblast práva o velmi zajímavou zkušenost. Etika a politika bývají často prezentovány jako sféry, které jsou vůči právu v opozici, jako samostatné oblasti, v nichž se koncentrují veškeré pokusy o uspořádání reality společnosti. Ale vždyť právě skrze právo je určován způsob, jakým vztahy ve společnosti organizujeme a uspořádáváme. Je tudíž užitečné pohlédnout na ně z perspektivy právníka.

Roku 1923 při příležitosti Boettingerovy výstavy v Topičově salonu v Praze, na niž se doslova stály fronty, konstatoval výtvarný kritik Václav Nebeský, že „není snad této chvíle druhého českého malíře, který těšil by se větší oblibě v kruzích nejširších, nad karikaturistu Hugo Boettingera“. 

Dne 3. listopadu 2016 proběhla konference s názvem Jak mohou přežít hodnoty v prostorách senátu ČR pod záštitou senátora Tomáše Grulicha, organizovaná Centrem pro studium demokracie a kultury. Přednášející se soustředili na praktické zaměření různých idejí v rozmanitých společenských prostředích (rodina, armáda, skautské hnutí atd.). Profesor Vít Hloušek představil svůj koncept hodnot ve vztahu k Evropě a jejímu myšlenkovému dědictví. Přednášku uvádíme jako příslib konferenčního sborníku, který vyjde na jaře příštího roku.

Dnes se o armádě mluví a píše dost často v souvislosti s tím, co se nazývá změněná mezinárodní situace. Říká se nám, že tato významná instituce bude v budoucnosti vyžadovat víc peněz i lidí. Proti tomu celkem není v české veřejnosti slyšet námitky.

Dariusz Karłowicz (1964), současný polský filosof, vysokoškolský pedagog a publicista, je šéfredaktorem filosofického periodika Teologia Polityczna, pravidelně spolupracuje s polskou státní televizí a přispívá fejetony do pravicového týdeníku W Sieci.

Škola, vzdělání a výchova jsou pro plnohodnotný lidský život klíčové, na tom se asi všichni shodneme. Stejně jako na tom, že se týkají celé společnosti. To je ale většinou vše. Je až neuvěřitelné, jaký v této oblasti panuje myšlenkový zmatek a jak destruktivní záměry jsou často v praxi prosazovány. Nebo nejde o pouhý zmatek? Jak jsme poukázali v jednom z předchozích textů, již zakladatelé kulturního marxismu, tzv. frankfurtské školy, dobře pochopili, že ve vzdělávání leží jeden z klíčů k ovládnutí společnosti a ke změně kultury, jež posléze přivodí zhroucení liberálního kapitalismu.

Sté výročí úmrtí císaře Františka Josefa I. bylo v českých zemích připomenuto několika konferencemi, výstavami a přednáškami, což je možné vnímat jako celkem důstojnou, i když jaksi na poslední chvíli aktualizovanou vzpomínku na minulost – minulost, za níž je udělána několikanásobná tlustá čára.

Hned jak se mi dostaly do rukou dva obrovské svazky knihy Thierryho Woltona Světové dějiny komunismu, vyslovil jsem mu svůj obdiv. Jde skutečně o zcela výjimečné dílo. Když se mi autor před deseti lety svěřil se svým úmyslem, vážně jsem pochyboval o tom, že se mu podaří dovést ho do konce. Naštěstí to dokázal. Je třeba poděkovat nakladatelství Grasset za to, že jeho projektu věřilo, že jej podpořilo a že knihu velice pěkně připravilo k vydání.

Když jsem zjara seděl s Vítem Slívou v Café Práh, podotkl jsem, že si začínám všímat jeho kratších básní. Zpozorněl, ale pak utrousil, že kdekdo jejich psaní považuje za „ctnost“ z nouze. Nesouhlasil jsem, ostatně již v Srdcáři, v úvodním zápisku z roku 2004, jsem si povzdychl: „Zjišťuji, že se mi verš zkracuje […] marně se tomu bráním.“ A jestli takzvaná krátká báseň není „vlastně dlouhá báseň psaná dovnitř“?