Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Čas od času čas se oddělí od času. Tehdy člověk cítí nutnost srovnat se s minulostí z pohledu přítomného okamžiku a také kvůli budoucnosti. Potřebujeme si uspořádat své představy o životě a udělat si pořádek mezi dal a má dáti, tedy mezi tím, co jsem komu nabídl a poskytl, a mezi vším, co jsem víceméně zaslouženě dostal či nezaslouženě pozbyl. (...)

Chcete-li pochopit, jak se Spojené státy americké staly nejbohatší světovou společností, začněte třeba s kuličkovým perem. Maďarský rodák László Biró, který uprchl před nacisty a usadil se v Argentině, vynalezl první funkční pero s hustou náplní. Když majitel obchodního domu Goldblatt's v Chicagu tenhle zlepšovák předvedl náhodně projíždějícímu obchodníkovi, jistému Miltonu Reynoldsovi, Reynolds si usmyslel, že to zvládne ještě líp. (...)

Bylo by těžko pochopitelné, kdyby politik, ekonom a intelektuál Václav Klaus, jenž po dobu celé jedné dekády stál na vrcholu ústavního systému České republiky jako prezident republiky, neměl na závěr svého druhého volebního období potřebu říci o své politické misi něco podstatnějšího. Nikoli jen rekapitulovat, ale také komentovat a interpretovat děje a události, které jeho politickou éru tvořily, provázely - a vlastně i periodizovaly. Stejně tak lze říci, že alespoň jistá část české veřejnosti něco takového od Václava Klause očekává.

Dlouhé devatenácté století (1789-1914) je dobou, které potřebujeme dobře porozumět. Byly v ní totiž položeny téměř všechny zásadní otázky, které určily tvář moderní doby - na některé z nich nemáme odpovědi dodnes. Vznikly v ní - mimo jiné díky sjednocenému Německu a Itálii - nové podoby evropské politiky, moderní vědy, ekonomického chápání skutečnosti, pozoruhodných a někdy nebezpečných náboženských a ideologických systémů, zkrátka to, čemu říkáme moderna. Historiky však trvale přitahuje politika oné doby, a to nikoli pouze ve formě výčtu zaniklých či nově vzniklých politických institucí.

Nakladatelství CDK vydá v nejbližších dnech novou knihu brněnského spisovatele a dramatika Milana Uhdeho Objevy pozdního čtenáře s podtitulem „Druhé čtení" českých autorů od Máchy k Havlovi. Soubor sedmadvaceti zamyšlení nad osudy a díly známých českých spisovatelů a básníků vychází z textů, které autor publikoval na stránkách časopisů Proglas a Revue Politika, jež byly předchůdci Kontextů. Milan Uhde patří mezi dlouhodobé spolupracovníky CDK a časté přispěvatele jeho periodik. Při příležitosti vydání knihy jsem autorovi položil několik otázek. (...)

Tři škaredé středy a sedm dalších elegií o zlých dnech (Barrister & Principal, Brno 2012) zní nejnovější český titul z pera romanopisce a vypravěče par excellence, českého a německého spisovatele Oty Filipa. Ota Filip jako jeden z mála našich autorů zažil přímo na vlastní kůži, či takříkajíc z první ruky, snad všechna utrpení a hrůzy, jimiž jsme prošli ve 20. století.

*
chodí po sadu
flusne - kyselina žere
maso i ten mech
jen pytel blech
odskáče

(...)

V zastrčeném koutu Vysočiny, mezi Humpolcem Jana Zábrany a Ivana Martina Jirouse, zatopenou Zahrádkou Karla Vrány, Ledčí nad Sázavou Zdeňka Matěje Kuděje a Mahlerovými Kališti se rodí příběhy, které svou formou i obsahem upomínají na místem i časem vzdálený, a přesto bytostně blízký svět Henriho Pourrata (1887-1959). Miloš Doležal se k francouzskému spisovateli kraje Auvergne sám hlásí, jeho citáty vkládá do svých útlých knížek, jako by chtěl čtenáři vdechnout smysl pro vyprávěné, jež se zaryje do kůže coby osten v patě nebo Čičíkova sekera zatnutá matce do ramene. (...)

V rámci cyklu esejů o literárních postavách velkých románů 19. století tentokrát uvádíme i v českém prostředí dobře známou dvojici dvou písařů, Bouvarda a Pécucheta, kterou vytvořil v roce 1881 francouzský spisovatel Gustave Flaubert ve svém posledním velkém díle. Mistr pera v něm zřejmě nechtěl zachytit pouze prostou zábavu dvou stárnoucích penzistů na venkovském statku...

Ray Bradbury se dožil jednadevadesáti let a v měsíci, který uplynul od jeho smrti, vyšla spousta článků, skládajících tomuto spisovateli hold a dotýkajících se téměř každého význačného aspektu jeho dlouhého života a výjimečně mnohostranného díla. Nicméně jedno téma hodné pozornosti, alespoň jak se to jeví mně, se v těchto oslavných řádcích do velké míry opomíjelo. (...)