Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Kniha Rogera Scrutona o potřebě pesimismu (The Uses of Pesimism and the Danger of False Hopes, Atlantic Books 2010), v níž anglický filosof jako v celém svém rozsáhlém díle velmi zdařile vysvětluje a objasňuje největší bludy, které rozkládají západní civilizaci, je pro čtenáře, který prožil významnou část svého života v marxleninském táboře (míru a socialismu) podivuhodně familiérním čtením, jakýmsi dé jàvu. To přece známe, řekne si, tohle jsme zažili na vlastní kůži. Ano i ne. Totalitní systém nepochybně vycházel ze stejných jakobínských předpokladů jako dnešní tzv.

Josef Mlejnek se narodil roku 1946 v Žatci. Vystudoval obor filosofie – čeština na Filosofické fakultě Masaryko­vy univerzity v Brně (tehdy UJEP). V následujících letech pracoval jako kulturní referent, knihovník, ošetřovatel skotu, pomocný dělník v chladírnách nebo topič. Redigoval samizdatové časopisy Střední Evropa a Komunikace. V roce 1985 podepsal Chartu 77. Po listopadu 1989 působil v Institutu pro středoevropskou kulturu a politiku, který vydával revue Střední Evropa. V období 1990–1993 se podílel rovněž na vydávání časopisu Souvislosti.

…Arles? na podzim, v záplavě listí, budou vám ujíždět nohy, až půjdete podél kanálu k Alyscamps. Cestou za mrholení potkáte tuláky, zmoklé psy a vůni, do níž prosál popel římských kostí. A někde za stromy bude schýlený Vincent, už po odpolední skleničce, ale stále s rozhodnou rukou… a až se rozprší úplně, v kavárně naproti útulné chvíle.

(…)

Spisovatel Josef Roth vydal svůj román Pochod Radeckého na počátku 30. let 20. století, nelze jej tedy ani omylem zařadit do literatury předminulého století, i kdybychom pracovali s oblíbeným konceptem tzv. „dlouhého století“. Jedná se spíše o text o 19. století, respektive o jeho středoevropské dimenzi, koncentrované do upadající Rakouské říše. Roth se rozhodl oslavit starou monarchii, ale jeho román není ani pouze oslavný, ani sentimentální. Je spíše naplněn úchvatnou nostalgií, kterou jsou prodchnuty osudy lidí, institucí i států.

Gustav Mahler (7. července 1860, Kaliště – 18. května 1911, Vídeň) pocházel ze skromných, nikoli však chudobných poměrů, jak tvrdí jedno velmi vytrvalé klišé. Mahler sám na tom není zcela bez viny, neboť ve svých nemnoha vyjádřeních k vlastnímu dětství zdůrazňuje nuzné poměry, do nichž se narodil – skrývá však vskutku rychlý vzestup svého otce Bernarda Mahlera z kočovného prodavače šnapsu v pojízdném stánku k váženému a zámožnému výrobci alkoholu, „Likörfabrikantu“, továrníkovi na likéry, jak se tomu tehdy říkalo.

Vztah Gustava Mahlera k české kultuře není nijak zásadní, ale přináší několik zajímavých momentů, které je vhodné připomenout. Mahler se narodil 7. července 1860 v židovské rodině v Kališti u Humpolce. Ještě téhož roku se Mahlerova rodina stěhuje do Jihlavy, v té době druhého největšího města na Moravě, kde se brzy včlenila do prosperující německé židovské komunity. Gustavův otec Bernard Mahler získal v roce 1861 povolení k prodeji alkoholu a koncesi k výrobě pálenky. Schopnému obchodníkovi se dařilo provoz postupně rozšiřovat a finanční situace rodiny se rok od roku zlepšovala.

Když jsem před několika lety poprvé zaslechl název nově se objevivšího divadla Buranteatr, tak jsem, nevěda nic o genealogii této scény, reagoval s nedůvěrou, negativně. Jako kdyby toho buranství nebylo, politikou počínaje, v našem veřejném prostoru až až, řekl jsem si. Avšak omyl, mea culpa: divadlo svůj název odvozuje od ruského pojmenování ostrého svěžího větru. A spolu se zhlédnutím několika představení následovalo příjemné zjištění, že divadlo právě v tomto ohledu dostává svému názvu. (…)

Herec a režisér František Derfler (1942) má za sebou plodnou profesní kariéru. Po studiích herectví na JAMU v Brně (1960–1964) působil na různých scénách, naposledy v Národním divadle Brno, jehož uměleckým šéfem byl v letech 1990–1997. Divadlo U stolu vzniklo na přelomu let 1988–1989, kdy signatář Charty 77, vydavatel samizdatové edice Studnice a pořadatel bytových seminářů František Derfler s hereckým kolegou Janem Vlasákem, spisovatelem Antonínen Přidalem a hudebním skladatelem Jiřím Bulisem připravili čtení z textů filosofa Josefa Šafaříka.

Na počátku jeden dávný želivský obraz: Prosvětlené září roku 1945, sobota před mariánskou poutní slavností, od Lhotic míří do želivského údolí s premonstrátským klášterem dva cyklisté-poutníci. Zadýchaný

Nenechali jste si ujít hlavní londýnskou výstavu podzimní sezóny Prerafaelité – viktoriánská avantgarda v Tate Gallery? Pokud ano, nevadí, máte možnost ji vidět, dokonce ještě v mírně rozšířené podobě, ve Washingtonu, případně pak v Moskvě nebo v Tokiu… Jedinečnému a nyní i v globálním kontextu aktuálnímu fenoménu prerafaelitské malby se budeme věnovat na následujících stránkách. Neopomeneme přitom ani lokální hledisko, když se dotkneme otázky, jaký ohlas měl tento fenomén v zemích Koruny české. (…)