Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Redakce Kontextů považuje za jednu ze svých současných priorit otázku školství a vzdělávání. K zásadním problémům, a to celosvětově, patří koncepce tzv. světonázorově neutrální výuky, vztah státních, privátních a církevních škol a v neposlední řadě vztah mezi právy a povinnostmi rodičů a školy. Uvedenými tématy se zabývá následující text na příkladu školských institucí ve Spojených státech. (…)

Vývoj ruské zahraniční politiky od pádu komunismu do současnosti je poněkud podivný. Během Jelcinovy éry byla ruská zahraniční politika předmětem vášnivých sporů a za Putina se znovu stala soukromým revírem nejvyšších představitelů Kremlu a předmětem všeobecného konsensu, který nezpochybnilo ani poslední vzbouření.

Brněnský spisovatel a dramatik Milan Uhde (1936) patří ke stálým spolupracovníkům a autorů CDK. Za vlády komunistů byl významným představitelem disentu a po sametové revoluci v letech 1990–1992 působil jako ministr kultury české vlády. Po vzniku samostatné republiky v roce 1993 byl prvním předsedou Poslanecké sněmovny ČR, od ledna až do února roku 1993 na základě čl. 66 Ústavy také vykonával vymezené funkce prezidenta republiky. V současné době dokončuje své paměti, jež pod názvem Rozpomínky vyjdou na podzim v nakladatelství Torst.

Hlasatelé všech možných konců světa a jeho nejrůznějších příčin mají na českém (evropském, popřípadě celosvětovém) mediálním nebi vždy místo k uplatnění, byť jejich argumentace byly sebepodivnější. Zvláště to ovšem platí v případech, kdy je konec světa – světa, jak ho známe – líčen s pomocí spikleneckých teorií.

Antikvariáty mě fascinují. Hledám v nich a nacházím dávno zapomenuté knihy, uložené v zaprášených regálech plných zašlé a povětšinou rychle pomíjející literární slávy. Nedávno mi v jednom mnichovském antikvariátu v nejspodnější přihrádce regálu v tmavém koutě padla do ruky do zapomnění spánku uložená kniha novináře Ernesta Russela Popeho, v první polovině třicátých let a až do roku 1940 jediného amerického žurnalisty v Mnichově, ve městě, které Adolf Hitler „překřtil“ na Hauptstadt der Bewegung – rozuměj hlavní město nacistického hnutí.

Letter to the Editor Kontextů o rozhovoru Milana Uhdeho

VARIACE NA GELLNERA III

Sergejovi

Zůstanou vody, zůstanou lesy,

města zabydlí nový lid.

Někoho pověsí, jiného nepověsí

a dál se bude šťastně žít.

Stopy vražd budou bezpečně sváty

s písku tohoto století.

A němé oběti se svými katy

dál budou trčet tu v mrazivém objetí.

(…)

Vydání sebraných spisů dosavadní tvorby básníka Zbyňka Hejdy (*1930) naléhavě vybízí k novému pozornému čtení jeho textů, nezatíženému tím, co bylo dříve vyřčeno. Jedním z podstatných témat, které dosud – až na drobné výjimky – stálo stranou pozornosti literární kritiky, je humor. Místy snad nenápadně, avšak zcela kontinuálně prochází celým literárním dílem Zbyňka Hejdy. Groteskno je přítomno v četných podobách a s různým záměrem i účinkem, přičemž se objevuje v souvislostech zcela nečekaných – a stejně tak překvapivě bývá nepřítomno všude tam, kde by je snad čtenář mohl očekávat.

Na konci července roku 2008 jsem navštívil Zbyňka Hejdu v Horní Vsi u Horní Cerekve, kde pobývá v létě s rodinou. Záznam několika hodin rozhovorů s básníkem měl tvořit základ zamýšlené knihy, jejíž vydání začíná vzhledem k zájmu brněnského CDK nabývat konkrétní obrysy. S Hejdovou poezií i jeho eseji a kritikami jsem se seznamoval průběžně, jak vycházely v časopise Tvář, osobně nás počátkem osmdesátých let seznámil Sergej Machonin. Někdy od roku 1985 jsme se setkávali v redakci samizdatové revue Střední Evropa.

Václav Černý se ve svých přednáškách o romantismu a realismu zmiňuje o tom, že Stendhal o sobě prorokoval, že bude pochopen až kolem roku 1880, přičemž jádro jeho díla vzniklo v letech třicátých. Na tomto proroctví je zřejmě něco pravdy. Všechny tři romány Henriho Beyla-Stendhala jsou na rozhraní stylů a obsahují mnoho úrovní, které lze pochopit až po několikerém čtení. I dnešní čtenář se může oprávněně ptát: Jsou to milostné romány, jakási červená knihovna 19. století? Jsou to romány psychologické, rozebírající pomocí dialogů a introspekcí hlubiny nitra hlavních hrdinů, mužů i žen?