Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Politolog a nakladatel Alexander Tomský (1947) již řadu let patří mezi nejoriginálnější konzervativní glosátory českého politického a společenského života. Ve svých textech vychází do velké míry ze zkušeností z působení ve Velké Británii, kde žil mnoho let v emigraci. V Londýně byl v letech 1981–1990 šéfredaktorem exilového konzervativního časopisu Rozmluvy a stejnojmenného nakladatelství. Obsáhlý výbor z jeho postřehů a komentářů z let 2008–2012 jsme otiskli v Kontextech 5/2012 a 6/2012 pod názvem Barbaři před branami I. a II.

Vysoká kultura je sebeuvědomění společnosti. Obsahuje díla výtvarného umění, hudby, literatury, vědy a filosofie, která vytvářejí sdílený vztahový rámec vzdělaných lidí. Vysoká kultura je křehký výdobytek a přetrvává pouze tehdy, když má oporu ve smyslu pro tradici a v obecném schvalování průvodních společenských norem. Pokud se tyto věci vytrácejí, k čemuž nevyhnutelně dochází, na místo vysoké kultury nastupuje kultura podvodů. (…)

Po jmenování Sobotkovy vlády, a tedy po návratu šance na politiku do českého ústavního systému po půlročním politickém bezčasí možná přichází doba, kdy se vrátí i skutečná politická debata. Snad není člověk příliš neskromný, když věří, že nadchází rovněž čas koncepčnějších přemýšlení a přípravy dlouhodobějších řešení. Lze rovněž doufat, že na obou stranách politické barikády bude více vstřícnosti ke vzájemným jednáním než v posledních dvanácti letech po roce 2002, kdy nešťastné strategie tzv.

Vážený pane Mikši,

s velkým zájmem jsem v Kontextech 4/2013 četl článek pana Petra Fialy „O potřebě demokratické politiky“. Mohl bych se teď rozepsat o jeho přesvědčivé argumentaci ve prospěch potřeby demokratické politiky, o její krizi, s níž si dnes často nevíme rady. Chválu, kterou článek politologa a historika Petra Fialy zasluhuje, přenechám odborné veřejnosti. (…)

U svatého Víta hrozny poutníků připíjejí slivovicí na shledání a – aby při stání neprochladli. Jsou zde všichni, dorazil už zmáčený průvod s korouhvemi. Přijíždí i kardinál. U výkopu před vchodem mostek a odhalené kosti. Memento mori. Dav hučí, snaží se nahrnout dovnitř, stěsnává se – a přeci zůstává chrám zvenku v obležení, rychle zapnout mikrofon. Čas dušičkový, dnes i mrtví budou naslouchat, ústa v napětí roztáhnou též sochy, v očekávání chvěje se portál románský. (…)

Básnická sbírka Josefa Mlejnka Sklepní okénko je příjemně lehká. Čtenář není zavalen metaforickým hlomozem ani básnickým světabolem, jež jsou často na obtíž v méně zralé poezii. Podstatným břemenem, s nímž se autor (narozený 1946) vyrovnává, je minulý čas, který má jinou specifickou váhu než přítomnost nebo budoucnost. (…)

Zhasnuto

V podvečerním

větru

slepice oken

pouští krev korouhví.

Ještě jsme letos

nekrouhali zelí,

ještě jsme…

A ve dvoře není

slévaný pach.

Z dálky

kohouti oken

skrz

vybité listí,

už ani kopřivy

nežhnou:

ještě jsme

a už ani.

(Rozhovory běloby)

(…)

Petr Čermáček se narodil v roce 1972, pochází z Chocně, v současné době žije v Brně. Vystudoval Mendelovu univerzitu v Brně, na které nyní také pracuje. Knižně mu dosud vyšly básnické sbírky Drkotání větví (Host, 1998), V průsečíku ryb (Host, 2002), Mezi rezedami (Sursum, 2005), Rozhovory běloby (Host, 2006), Linea nigra (Protis, 2008) a Vrstevnice (Weles, 2010). V letech 2008 a 2012 byl nominován na Drážďanskou cenu lyriky. Od roku 2005 je členem redakce revue Weles, od roku 2011 pak jejím šéfredaktorem. (…)

Abbé Pierre (1912–2007), vlastním jménem Henri Grouès, byl jedním z významných francouzských duchovních dvacátého století, stejně tak si jej však nejen ve Francii pamatují jako nezdolného bojovníka za práva osob z okraje společnosti. Zakladatel francouzské i mezinárodní sítě center Emauz, zajišťujících ubytování a péči posledním z posledních, je znám z desítek fotografií.

Známý brněnský básník, textař, hudebník a výtvarník se přiklonil ke klasickému žánru a napsal „povídkový románek“, jak toto dílo sám označuje. Hrdiny knihy jsou čtyři členové fiktivní brněnské skupiny Tomatom, která se věnuje fyzickému básnictví. Pavel Slavík, Jindřiška Svobodová, Fabián Dlouhý-Lišák a Eva Zahradníková pořádají básnická představení a kurzy pro studenty, potkávají se se svými přáteli i sami navzájem.