Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

V novozákonním listu Timoteovi, jakési příručce církevní správy, v kapitole o biskupech doporučuje pisatel dopisu (hned poté, co zakázal ženám učit), aby biskup křesťanské církve byl bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, pohostinný a vlídný. Musí se umět starat o svou rodinu, v žádném případě to nesmí být rváč nebo pijan. Katolická i pravoslavná tradice se v jednom bodě z vypočítaných biskupských ctností odchyluje od tohoto apoštolského pokynu, zřejmě podle hesla: Pokud je něco příliš náročné, učiňme to ještě náročnější!

První číslo Kontextů 2013 přineslo část rozhovoru, který jsme se Zbyňkem Hejdou vedli před několika lety na jeho vysočinské chalupě v Horní Vsi u Horní Cerekve. Na počátku letošního jara jsme se domluvili, že se budeme postupně scházet a náš rozhovor doplňovat. Nabádal mě, abych si s dalšími otázkami pospíšil, dokud si ještě něco pamatuje. Ale jeho paměť zůstala přesná a konkrétní. Vzhledem k jeho horšícímu se zdravotnímu stavu však k tomu už nedošlo. V posledním dvacetiletí prodělal řadu vážných onemocnění, ale vždy se z nich zotavil.

Blanchetovým textem, živě reagujícím na základní teze Camusovy knihy Člověk revoltující hned po jejím vydání v roce 1951, si připomínáme sté výročí narození francouzského myslitele, který se narodil 7. listopadu 1913 a tragicky zahynul 4. ledna roku 1960. Nadčasová aktuálnost Blanchetovy studie spočívá v tom, že francouzský jezuita nereferuje pasivně o Camusových názorech ani nepolemizuje s jeho postoji jako běžný apologeta.

Z publikací, které vyšly v posledním desetiletí s tématem historie šlechty, zaujala odborníky i širší čtenářskou obec především knížka Radmily Švaříčkové Slabákové s názvem Mýtus šlechty u nás a v nás. Paměť a šlechta dvacátého století (NLN, Praha 2012), a to svým netradičním přístupem. Jak prozrazuje podtitul, autorka se zabývá především fenoménem paměti a vzpomínání. Zajímá ji, jak šlechta konstruuje svá vyprávění a jak je možné tyto vzpomínky uchopit „sociálně“ a historicky interpretovat.

Rozlišovat tvorbu architektů žijících a tvořících v téže době v jednom městě dle mateřského jazyka či dle národní příslušnosti by mohlo být považováno za zavádějící, avšak dějiny 20. století v Čechách a na Moravě nutně k takovému pohledu vedou. Zvláště zajímavým případem je bývalé moravské zemské hlavní město Brno, které v 19. století hospodářsky i velikostí rychle vyrostlo v jednu z metropolí habsburské monarchie, aby se po jejím rozpadu v roce 1918 stalo druhým nejvýznamnějším sídlem Československa a jedním z evropských center moderní architektury. (…)

Vynikající italský politolog Giovanni Sartori (1924) se proslavil mnoha publikacemi z oblasti komparativní politologie, které po dlouhá léta určovaly směr příslušného politologického výzkumu. Naproti tomu je poněkud méně známý jako znalec a kritický badatel marxismu, ačkoliv se Marxovu učení se zájmem věnoval od počátků své vědecké kariéry. (…)

Marek Bankowicz (1960) je profesorem politologie působícím na Institutu politické vědy a mezinárodních vztahů Jagellonské univerzity v Krakově. Je vedoucím tamní Katedry soudobých politických systémů. Zabývá se demokratickými a nedemokratickými režimy. Věnuje se také politickým ideologiím, a to zejména takovým, které stanoví základ totalitních režimů. Je autorem mnoha knih. Dvě jeho práce vyšly v českém překladu: Demokraté a diktátoři (Praha 2002) a Státní převrat (Praha 2010). (…)

Je-li pro modernismus dvacátého století něco příznačné, pak především to, že rozvolnil po staletí trpělivě upevňovaná pouta mezi obrazem a viditelným světem, mezi malířem a přírodou, mezi člověkem a jeho přirozeným prostředím. Určujícími vlastnostmi nového a převratného přístupu k umění se staly všeprostupující negativismus a obrazoborectví; radikální rebelové odvrhli jako nepotřebnou západní uměleckou tradici, zpochybnili médium klasické malby a řemeslnou dovednost, rozdrobili celý corpus universalis malířství.

Veselé Vánoce jsou také svátkem knihy a je to dobře. Máme-li svým nejmilejším udělat opravdu velikou radost, musíme koupit velkou knihu, kterou otevřít večer je nebezpečné a znamená zůstat polapen do ranního rozbřesku, takovou, která vyvolá náhlou euforii a otřes a možná i radost na celý život, protože čtenář uvidí, co nikdy neviděl, a pocítí, co nikdy necítil. Vstoupí do osudu cizího života a shlédne na svět jinýma očima. (…)

Trojice

K pláči

Bečvu.

Beskydy

ke vzdoru.

K prosbě

Hostýn.

(Ze sbírky Až na poslední pohled)