Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Vydat paměti patří takřka k povinnostem každého zasloužilejšího státníka. Se vzpomínkami jejich manželek se setkáme už méně. Kniha Danuty Wałęsové, manželky zakladatele hnutí Solidarita a bývalého polského prezidenta Lecha Wałęsy, nazvaná Touhy a tajemství vyvolala po svém vydání v Polsku v roce 2011 velký rozruch. Ne snad kvůli tomu, že by obsahovala kdovíjaké pikantnosti z intimního života, i když, stručně vyjádřeno, Danuta Wałęsová v knize muže obviňuje z rozpadu rodiny, a to kvůli zvláštní – velmi svůdné i velmi zákeřné – milence jménem politika.

Ve slavných Hovorech s TGM popisuje prezident Masaryk, jak se snažil pochopit slovanský svět – společnost, politiku, kulturu. Tento zájem byl podle jeho vlastních slov takřka horečný – nelitoval času a námahy, pobyl v Petrohradě, Moskvě, Kyjevě i Oděse, setkal se s V. I. Lamanským, T. D. Florinským a také – s Tolstým. Pro toho ovšem příliš pochopení neměl, jeho jednání považoval za směsici přetvářky a nepochopení toho, co je v Rusku zapotřebí. Z textu vysvítá ironický přístup: Tolstoj prý seděl v panském pokoji na červeném sametu a srkal čaj po mužicku – totiž skrze kousek cukru.

Z médií a z úst politiků je u nás v posledních letech slyšet řečí čtyřiapadesát o restitucích, o majetkovém vyrovnání s církvemi, především s církví katolickou. Většinou záporných. Přitom se jím má alespoň částečně napravit cílená destrukce, jíž byly po čtyři desetiletí katolická církev i církve ostatní vystaveny za vlády komunistického režimu, kdy byly zrušeny řeholní řády a bez náhrady byl zabaven majetek církevních organizací. Z církevního školství a vzdělávání se na dlouhá léta stala prakticky ilegální činnost nebo tzv. soukromá záležitost – obojí s rizikem tvrdého trestního postihu.

Brněnský rodák Martin Dohnal (24. října 1959) je mnohostrannou osobností současného českého hudebního a divadelního světa. Ale i světa náboženského – je pravoslavný křesťan a s pravoslavím je niterně spjata především jeho hudba. Od osmdesátých let minulého století Dohnal neodmyslitelně patří k brněnské kultuře. Poprvé jsem se s ním setkal ještě před listopadem 1989 na půdě Ochotnickém kroužku „na Šelepce“, neboť jsem se tehdy podílel na přípravě „vzdělávacího cyklu“ Výběrové příbuznosti.

V nakladatelství Paseka vyšla v minulém roce pozoruhodná kniha Politika jako absurdní drama o Václavu Havlovi v letech 1975–1989, jejímž autorem je historik soudobých dějin Jiří Suk (1966), který vystudoval archivnictví a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a doktorské studium absolvoval v Ústavu politologie FF UK. Nyní pracuje v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, zabývá se moderními dějinami Československa, především koncem komunismu a začátkem demokracie.

Už ve své první knize Novořeč (La Langue de bois, 1987) prokázala Françoise Thomová výjimečnou intuitivní vnímavost vůči sovětskému fenoménu. Od té doby jen v ještě větší míře prohloubila své filosofické a historické pojetí. Velice podrobně se přitom zabývala ruským tiskem, bádáním v archivech a rozborem aktuálních událostí. Její knihy Okamžik Gorbačov (1989) nebo Cíle komunismu (1994) byly v rozporu s tehdy obecně rozšířenými názory. Ale když její knihy dnes znovu čteme, zjišťujeme, že měla pravdu.

Stalinismus měl na obyvatelstvo Sovětského svazu ničivý dopad. Kolektivizace znamenala vyvlastnění a deportace milionů rolníků, z nichž mnozí posléze zemřeli v důsledku hladu, zimy nebo nemocí. Další miliony lidí zemřely za hladomoru v letech 1932–1933, který způsobila právě kolektivizace a rekvizice obilí pro stát. Několik milionů obětí pak popravila nebo uvěznila sovětská tajná policie za Velkého teroru na konci třicátých let. Po druhé světové válce dal Stalin deportovat z jejich rodné země na Sibiř nebo do Střední Asie celé národnostní menšiny.

Generálním tajemníkem strany se Josif Vissarionovič Stalin stal v roce 1922. Do této funkce jej za jeho neúnavné služby během občanské války nechal zvolit Lenin – a byla to skutečně velkorysá odměna, nesrovnatelně cennější, než když Trockij dostal Rudou armádu. Během posledních dvou let se totiž Lenin přes veškeré starosti, které mu občanská válka přinášela, věnoval především upevňování strany. Proměnil ji ve vysoce centralizovaný nástroj státní tyranie, jehož moc sahala do všech sfér života společnosti.

Grete Tugendhatová se narodila v roce 1903 v Brně v bohaté židovské průmyslnické rodině. Její rodiče Marianne a Alfréd Löw-Beerovi patřili k rozvětvené rodině, která se velmi významným způsobem podílela na industrializaci Československa. Provozovala několik textilních továren, cukrovarů a cementáren, a to nejen v Brně a v blízké Svitávce, nýbrž i ve slezské Zaháni (dnes Żagań, dříve německý Sagan) a v Rakousku.

Úskalí polské čechofilie