Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Leží před námi celé dílo Marie Noël. Svazek Intimních zápisků psaných v próze a vedle něj Básnické dílo. Básně a zápisky mají stejnou váhu. Bezděčně se nám vybavují staré venkovské hodiny, jež v minulosti trpělivě vyřezávali ze dřeva lidoví řezbáři a na nichž se střídaly dvě postavy: Jan, jenž pláče, a Jan, který se směje. Ale úplně přesné to není, neboť radosti i trápení obsahují oba svazky. Marie Noël ve své poezii očarovává, zaklíná dokonce i svá soužení, zatímco ve své próze všechno zpochybňuje, dokonce i svou radost.

Překladatel Jiří Reynek je synem básníka a výtvarníka Bohuslava Reynka (1892–1971) a francouzské básnířky Suzanne Renaudové (1889–1964), takže je od dětství vybaven dvěma rodnými jazyky. Spolu s o rok starším bratrem Danielem a jeho dětmi žije v domě po rodičích v Petrkově. Jiří celý život (narodil se 5. července 1929) pracoval v místním JZD. Překládání se soustavně věnuje posledních zhruba dvacet let. Přeložil prozaická díla Henriho Pourrata a Jeana Giona, poezii Francise Jammesa.

Život Roberta Louise Stevensona byl zvláštní, do jisté míry rozeklaný jako život jeho postav. Na jedné straně chmurná kalvinistická výchova, na druhé straně touha po plnosti života, na jedné straně cesty po zámoří, na druhé straně zdravotní omezení, nutící autora po spočinutí v bezpečných přístavech. Byla zde přítomna i jistá rozporuplnost vnitřní, o které tak pěkně napsal Jan Čep v doslovu k překladu Pokladu na ostrově: (…)

Eliášovo světlo

(O seznámení s Jakubem Demlem)

Ale nesmím zapomenout na básníka, v jehož slovech dostalo ono vábení jihu nový rozměr a jasnější podobu.

Když se rozpomínám, jak jsem ho poznal, jak jsem poznal i jiné lidi, kteří vyryli v mém životě rýhu nesmazatelnou, napadá mi: s kolika velkými živými mě seznámili mrtví…

Bylo to při pohřbu mého strýce z matčiny strany. Otec a básník stanuli při obřadech na hřbitově vedle sebe. Znali se už od dřívějška. Pod květnovým sluncem přepásaným velkopáteční černí jsem byl představen a pozván.

V letošním roce si připomínáme hned dvě kulatá výroční významného básníka, prozaika a překladatele Josefa Suchého (1923–2003), jehož životní osudy byly do velké míry spjaté s městem Brnem. O spisovatelově životě a díle jsme rozmlouvali s jeho dcerou Ivanou Srbkovou, překladatelkou a bulharistkou působící ve Slovanské knihovně v Praze. (…)

Stálý zájem Kontextů o rakouského spisovatele a novináře Josepha Rotha (v minulém čísle 2/2013 jsme uveřejnili článek J. Hanuše o románu Pochod Radeckého) vyjadřujeme rozhovorem s filozofem, sociologem a estetikem Jaroslavem Stříteckým (1941), který patří ke znalcům Rothova díla – častokrát o něm přednášel a psal. Jaroslav Střítecký působí na Filozofické fakultě MU a na JAMU a patří k nejvíce inspirujícím osobnostem brněnského kulturního a vědeckého života. (…)

Jméno Vladimíra Fultnera, který se narodil v Hradci Králové před 126 lety, bylo dosud v historiografii české architektury opomíjeno či ponecháváno na okraji zájmu. Při podrobném výzkumu se však ukazuje, že jeho tvorba se opírala o nevšední talent a vynikala uměleckou úrovní a nespornou originalitou na podkladě soudobého architektonického vývoje.

Brněnský spisovatel a dramatik Milan Uhde (1936) patří ke stálým spolupracovníkům a autorům CDK. Za vlády komunistů byl významným představitelem disentu a po sametové revoluci v letech 1990–1992 působil jako ministr kultury české vlády. Po vzniku samostatné republiky v roce 1993 byl prvním předsedou Poslanecké sněmovny ČR, od ledna až do února roku 1993 na základě čl. 66 Ústavy také vykonával vymezené funkce prezidenta republiky. V současné době dokončuje své paměti, jež pod názvem Rozpomínky vyjdou na podzim v nakladatelství Torst.

Personální změna na Petrově stolci v Římě tentokrát neproběhla podle obvyklého pořádku. Dosavadní papež neodešel z tohoto světa, rezignoval na svůj úřad a pouze „zemřel pro tento svět“, když se uchýlil do klášterního ústraní. Únorová abdikace Benedikta XVI. zapůsobila jako ledová sprcha a v souvislosti s touto novou skutečností, jež měla pouze jeden jediný historický precedens, se objevil zcela nový pojem: emeritní papež. Z institucionálních útrob katolické církve vyplynou čas od času na povrch nevábné věci a aféra Vatileaks nepatří ještě k tomu nejhoršímu.

Řekneme-li, že literární díla mají stejně jako jejich autoři své pohnuté osudy, není na tom nic objevného. Příběhy osobností, které přispěly k tomu, že se z neznámých stali světoznámí a z jejich rukopisů literární díla zásadního významu, zůstávají čtenářům zpravidla skryty. Není žádným tajemstvím, že osudy děl ruské literatury závisely po většinu dvacátého století na úplně jiných kritériích, než byla jejich umělecká kvalita. Pronikly-li k sovětským čtenářům texty, v nichž umění převážilo nad ideologií, bylo to dáno zpravidla Stalinovým rozhodnutím.